Články / Články Dnes je 18. 9. 2021  
      English  RSS 
Aktuality
Články
Rozhovory
Názory
V médiích
Nové knihy
Dokumenty

Kdo jsme
Aktivity
Domy, kontakty
Akce

Jezuitou dnes

Kalendárium
Galerie
Online rozhovory
Humor
Kniha návštěv
Podpořte nás
Odkazy




Články

         A     A     A

Kristovo Srdce otevřené světu

Středa, 30.6.2021
Červen – měsíc Božského Srdce Ježíšova (3)

Pavel Ambros

Oblíbený slogan o otevřené církvi probouzí kritické hlasy. Oprávněně? Když se dnes říká, že církev má otevřené srdce vůči světu, myslíme tím způsob otevřenosti vlastní Božskému Srdci. Otevírat se, znamená nechat se probodnout. Církev se otevírá světu tím, že ukazuje lidem otevřené Srdce Spasitele. Hledá-li svět pochopení a chce-li slyšet: někdo ti důvěřuje, otvírá si touto touhou cestu k Ježíšově Srdci. Ryzost a autentičnost otevřenosti poznáme podle toho, ke komu nás toto pozvání přivádí. Chtějí-li být skutečně pochopeni, ať přijdou k tomuto Srdci, které je volá a očekává: Pojďte ke mně všichni. Hledají-li lidé cestu, ať vystoupí k tomuto otevřenému Srdci, v němž jsou všechny poklady moudrosti a umění. Pokud zhřešili, stane se toto otevřené Srdce, které Kristus nabídl a nabízí svému Otci jako smírnou oběť za hříšníky, útočištěm milosrdenství a pokoje. „Já jsem vzkříšení a život,“ (Jan 11 25) říká Ježíš. Pokud lidé nevěří této otevřenosti, Spasitel je vždy znovu povzbuzuje: „Vlož sem prst a podívej se na mé ruce, vztáhni ruku a vlož ji do mého boku; a nebuď nevěřící, ale věřící.“ (Jan 20,27) Celý život Spasitele na zemi byl otevřením jeho Srdce všem lidem. Otevřel ho těm, kdo se k němu přiblížili, a zástupům, které ho následovaly a nad nimiž se smiloval. Otevřel ho dětem, nemocným, zarmouceným duším a hříšníkům. Nic lidského mu nebylo, a doposud není lhostejné. Naopak, vše se ho dotýká: víra setníka a kananejské ženy, smutek vdovy z Naimu a Lazarův hrob, Petrovo vyznání víry a láska Jakuba a Jana, zrada Jeruzaléma, a dokonce i Jidášova zrada. Každý lidský výkřik, který dolehl ke Spasiteli, otřásl Jeho srdcem: „Synu Davidův, smiluj se nad námi!“ (Mt 9,27) „Smiluj se nade mnou, Pane, synu Davidův!“ (Mt 15,22) „Pane, kdybys tu byl, můj bratr by byl neumřel.“ (Jan 11,21)

Kristus je zjevením Otce a jeho lásky. Konstituce Gaudium et spes učí, že Kristus miloval lidským Srdcem a chtěl, aby bylo a zůstalo otevřené.

On je „obraz neviditelného Boha“ (Kol 1,15); je dokonalý člověk, který Adamovým synům vrátil podobnost s Bohem, prvotním hříchem pokřivenou. Protože lidská přirozenost, kterou přijal, v něm nebyla zničena, byla tím i v nás pozdvižena k vznešené důstojnosti. Vždyť svým vtělením se jistým způsobem spojil s každým člověkem, on sám, Boží Syn. Lidskýma rukama pracoval, lidskou myslí přemýšlel, lidskou vůlí jednal, lidským srdcem miloval. Narozen z Panny Marie, stal se opravdu jedním z vás, ve všem nám podobný kromě hříchu. (GS 22)

A co my, lidé, otevíráme své srdce lidskému utrpení způsobem vlastním Božskému Srdci? Sotva ho naše oči spatří, neboť se neodvažujeme na něho pohlédnout a přijmout jeho volání či omluvu, už prcháme. Možná z našich úst zaznívají slova výčitek nebo soucitu, možná někomu podáváme ruku, abychom mu pomohli.

Ale otevíráme své srdce lásce? Je to možné, ale stává se to tak zřídka! Jsme tak málo vytrvalí v tomto milosrdném přístupu k neštěstí! Ježíšův soucit je neměnný a tak účinný! Říká se, že mateřské srdce dokáže zázraky. Co však říci o zázracích, které vykonalo Srdce Bohočlověka? Zázraky v evangeliích, od prvního do posledního, nikdy nebyly propagandistickými znameními, i když probouzely víru. Nikdy nebyly ani projevem moci, ale vždy byly především svědectvím o dobrotě Božího Srdce. Jak pesimisticky vyznívá Albert Camus: „Není pochyby, že opravdová láska je výjimečná, vyskytne se tak dvakrát třikrát za století. Jinak jde o ješitnost nebo východisko z nudy.“ Jedna z jeho postav odhaluje podstatu této osamělosti: Máme srdce plné soucitu, slza se nám snadno skutálí do tváře. Jenže tyto poryvy citů se vždy obracejí k nám samotným. Jsme schopni plakat jen sami nad sebou. Nemáme jiné emoce než ty, které se týkají nás samotných bezprostředně. Vše ostatní je nám lhostejné. Nezbývá než samota.

Ježíšovo Srdce je vždy otevřené

Ježíšovo Srdce se nikdy nezhroutilo kvůli sobě, nýbrž vždy neslo břímě lásky kvůli nám. Tato jeho láska trvá a bude trvat navěky. Jeho láska, která je nadějí a spásou pro lidi zde na zemi, bude jednou jejich věčnou radostí a slávou, protože i na věčnosti zůstane Ježíšovo Srdce otevřené, aby nabídlo svou lásku Otci a naplnilo jí všechny vyvolené. To je odpověď církve pro dnešní lidi, odpověď na všechny jejich touhy a úzkosti, na všechny jejich potřeby. Touto odpovědí je evangelium, Srdce Ježíše Krista. Druhým vatikánským koncilem se církev chtěla představit světu jako neposkvrněná Spasitelova nevěsta, a dát tak skutečně úplnou odpověď na problémy dneška a na otázky, které po staletí trápí neklidné lidstvo. Nejde o technickou a čistě praktickou odpověď, která problém spíše dočasně zakryje, než aby ho vyřešila, ale o odpověď zásadní - a tou je Ježíš Kristus. Není to odpověď ideologická a éterická, protože Kristus je člověk, ale odpověď účinná a životně důležitá, protože Ježíš je Bůh. V každém případě jde o přitažlivou a jistou odpověď, protože je to odpověď Srdce otevřeného našim slzám a nadějím, touhám a starostem, Srdce připraveného přijmout naše trápení.

Albert Camus ve svém románu Mor (jak aktuální pro dobu covidovou) nás uvádí do města zasažené morem. Je odsouzeno ke karanténě, proto je uzavřené. Je místem, kam je zakázán vstup i výstup, kde vládne beznaděj. Svět křesťana, přestože trpí svými vlastními chybami, není uzavřeným světem, městem v obležení, v objetí smrti. Uvnitř zdi je totiž otevřená brána, kterou mohou lidé projít na místo, které hledají, kde vládne pravda, svoboda, úcta k důstojnosti lidské osoby, společenství lásky, míru a bezpečí. Touto branou budou Pánovi miláčci a svatí odcházet ze zamořeného města na zelené pastviny a k pramenům živé a osvěžující vody. „Což nevíte, že křesťané [= svatí] budou soudit svět?“ (1Kor 6,2)

Tato otevřená brána, kterou církev dává poznat lidstvu, je Srdce Ježíše Krista, Srdce Krále, Boha a Přítele, Srdce, které je neustále otevřené. Toto Srdce neustále vyzývá: Pojďte ke mně všichni.


Foto: Alena Rousová.


 odeslat článek     vytisknout článek



Související články
17.9.2021 Základem křesťanství je svobodné přilnutí
10.9.2021 Poznání Krista jako jediného Pána se odehrává sdílením životů a poslání
3.9.2021 Ježíš se o něj postará
27.8.2021 Bludiště zákona odtrženého od života a víry
20.8.2021 Duch mě vede k tomu, abych se stal darem



Ignaciánský rok
20. 5. 2021 - 31. 7. 2022







Úmysly Apoštolátu modlitby

Všeobecný úmysl Za udržitelný životní styl
Modleme se, abychom se my všichni odvážili zvolit si skromný životní styl šetrný k přírodě a radovali se při pohledu na mladé lidi, kteří o to odhodlaně usilují.
Národní úmysl Děkujeme za církevní školství a prosíme za stále kvalitnější prostředí v církevních školách, kde se tisíce dětí mohou poprvé setkat s živou vírou v Krista.
více »

Nejbližší akce

Jáhenské svěcení Václava Novotného SJ


Mše svatá na poděkování za život P. Adolfa Kajpra SJ


První česko-slovenské setkání pro zájemce o jezuitský řád


více »

Nejbližší duchovní akce

Duchovní cvičení, vede Mons. Pavel Posád


Duchovní cvičení pro všechny


Duchovní cvičení pro seniory, vede P. Jan Mach


Kněžské exercicie


více »

Kalendárium

Památka sv. Stanislava Kostky


JESUIT.CZ © 2006 Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova, Ječná 2, 120 00 Praha 2   webmaster: Tomáš Novák   design: Jozef Murin, Lukáš Kratochvil