Články / Články Dnes je 28. 10. 2021  
      English  RSS 
Aktuality
Články
Rozhovory
Názory
V médiích
Nové knihy
Dokumenty

Kdo jsme
Aktivity
Domy, kontakty
Akce

Jezuitou dnes

Kalendárium
Galerie
Online rozhovory
Humor
Kniha návštěv
Podpořte nás
Odkazy




Články

         A     A     A

Bludiště zákona odtrženého od života a víry

Pátek, 27.8.2021
Myšlenky P. Pavla Ambrose SJ k liturgii 22. neděle v mezidobí

Pavel Ambros

Už se vám stalo, že nemůžete usnout, protože přemýšlíte nad tím, co vám v životě chybí? Když tak ležíme, zdá se nám, že mezi mým životem a životem toho, koho máme rádi, leží něco jako mezera. Nejčastěji mlčíme, aby snad nepadlo slovo, že tu něco chybí. A jsme vděčni, když je zamlčující ticho prolomené a uslyšíme to záchranné slovo: „A víš ty co?“ Jsme vděčni za to počáteční „a“. „A co bys řekl na to, že (…).“ Slovíčko „a“ je důležité. Kdo řekne á, řekne i bé. Nebo začneme od á do zet. A co teď? Když to někdo vysloví, čekáme, že bude následovat něco dalšího. Můžeme zaujmout obranný postoj: „Půjdeš tam? - A, ani mě nenapadne!“ Nebo také pocity překvapení, rozmrzelosti, bezstarostnosti: Aáááá, to jsi ty?

Dnešní evangelium začíná právě takovýmto „a“. „A kolem Ježíše“. Všimněme si, že v evangeliu chybělo slůvko „a“. Je ale v řeckém originále. Nepatrná spojka „a“ má velkou důležitost. Spojuje náš příběh s předchozím: rozmnožení chlebů (Mk 6,34–44), po kterém následuje zklamání apoštolů, že se Ježíš nenechal prohlásit za krále. Ze samotného centra, z Jeruzaléma, přicházejí náboženské autority. Přicházejí, aby jej znemožnily. Kladou otázky, aby ukázaly, že není očekávaným Mesiášem. Jednoduše proto, že neodpovídá jejich náboženské praxi.

Tradice otců nejsou jen zvyklosti předchozích generací, ale zjevení Boží dané Mojžíšem a stále znovu rozvíjené znalci, ať už písemně nebo ústně. A ona ústní tradice se stává důležitější než 613 předpisů písemných. Především zaujme, jak náboženští racionalisté neoblomně dodržovali liturgické předpisy a předpisy o očišťování. Útok na Krista začíná právě zde: jeho učedníci jedí s nečistýma rukama. Kristus sice rozmnožil chléb, ale nyní tito jeho učedníci jí chléb, aniž by se očistili. Nepřipomíná to nekonečné diskuze, které rozdmýchávají bezmezné vášně? Když k tomu připočteme horlivce, kteří za argument považují povyk, nábožné hulákání na sociálních sítích a řev své zaslepenosti, dostaneme se k jádru: odtržení víry (vztahu) od náboženství (lidské ustanovení, např. obřady, vnější uctívání Boha, kult, totalizační touha po plnosti života prosazovaná předpisy a ideologicky pojatou pravdou).

Tak vypadá slepá ulička, do které vede jako do bludiště zákon odtržený od života a víry. Jedinou odpovědí Kristovou jsou tvrdá, ale pravdivá slova: pokrytci. Řecky to znamená: účinkující v divadle, kteří si vezmou masky a něco představují. Takové je křesťanství, které si nasazuje masku a hraje si na Krista. Je to rozdvojení, v němž mé tělo hraje něco jiného, než je v mém srdci. Srdce neodpovídá gestům těla. Moje gesta vyjadřují něco navenek, ale nechávají zaznít jen něco velice povrchního. Neodpovídají tomu, co skrývám ve svém srdci jako pravdu svého života. Způsob, jímž se mé Já vztahuje se svojí lidskou přirozeností, je přesně to, co vytváří rozdíl mezi vírou a náboženstvím. Víra je přijetí života, který se pak vyjadřuje navenek v lidské přirozenosti a v síle tohoto přilnutí se proměňuje. Náboženství to neumí, protože se neuskutečňuje přijetím, ale dobýváním a podmaněním si životních hodnot individualistickým úsilím. Od této tragédie nás Kristus osvobozuje. „Milosrdenství chci, a ne oběti“ (Mt 9,13; Mt 12,7). V Kristu je spojeno lidství a božství, proto nemůže existovat úcta k Bohu bez lásky k člověku. Nestačí ceremonie, i když svaté, které se upínají k Bohu, nejsou-li doprovázeny láskou k člověku. Základem víry je přijetí daru, základem náboženství je přikázání, jímž chceme zachránit sebe sama.

„Řekl jim: I vy jste tak nechápaví? Nerozumíte, že člověka nemůže poskvrnit nic, co do něho vchází zvenčí?“ (Mk 7,18) Kristus chce více milosrdenství než oběti. Chce, abychom žili z obdarování, a ne z náboženských výkonů. Kristu neslouží srdce prázdné, tvrdé, bez zbožnosti, láska, která se zajímá jen o předpisy, ale nemá radost z jízdy. Jsme Boží děti zachráněné Kristovou smrtí. A proto nám dává chléb živých. Eucharistie je středem.


Foto: Alena Rousová.


 odeslat článek     vytisknout článek



Související články
22.10.2021 Vezmi mě s sebou
15.10.2021 Život na Boží způsob
8.10.2021 Kdo je můj Pán? Komu patřím?
1.10.2021 Bez vztahu nemůžeme dozrát k poznání a moudrosti života
24.9.2021 Vtírává touha vázat Boží tajemství na sebe



Ignaciánský rok
20. 5. 2021 - 31. 7. 2022






Úmysly Apoštolátu modlitby

Evangelizační úmysl Učedníci – misionáři
Modleme se, aby se všichni pokřtění zapojili do díla evangelizace a svědectvím života, z kterého vane evangelium, se nabídli k misijnímu poslání.
Národní úmysl Děkujeme za Papežská misijní díla a prosíme za všechny křesťany, aby přijali výzvu k misijnímu poslání doma i ve světě, nejen příspěvkem do sbírky na misie.
více »

Nejbližší akce

Bez cenzury o problémech v duchovním životě


Improvizace na jezuitská témata


více »

Nejbližší duchovní akce

Kněžské exercicie


Exercicie se sv. Ignácem, vede P. Ladislav Nosek SJ


Jednodenní duchovní obnova pro zaměstnance Charity


Duchovní cvičení v tichu podle sv. Ignáce


více »

Kalendárium

Památka bl. Dominika Collinse

Památka sv. Alfonse Rodrígueze

Památka bl. Ruperta Mayera


JESUIT.CZ © 2006 Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova, Ječná 2, 120 00 Praha 2   webmaster: Tomáš Novák   design: Jozef Murin, Lukáš Kratochvil