Články / Články Dnes je 28. 10. 2021  
      English  RSS 
Aktuality
Články
Rozhovory
Názory
V médiích
Nové knihy
Dokumenty

Kdo jsme
Aktivity
Domy, kontakty
Akce

Jezuitou dnes

Kalendárium
Galerie
Online rozhovory
Humor
Kniha návštěv
Podpořte nás
Odkazy




Články

         A     A     A

Ježíš se o něj postará

Pátek, 3.9.2021
Otec Pavel Ambros SJ k liturgickým textům 23. neděle v mezidobí

Pavel Ambros

Už v úryvku z evangelia minulé neděle evangelista Marek mluvil o tom, jak těžko někteří lidé přijímají Kristovu novost, kterou nevnímají. Ježíš ve skutečnosti nabízí bezprecedentní vizi života, která je tvořena zcela novým vztahem k Bohu, jenž nachází svůj počátek a uskutečňuje se v Bohu samotném.

Vykladači Mojžíšova zákona (zákoníci) a farizeové jsou uzavřeni do své obsedantní vize náboženství. Jsou si jisti sami sebou, že zaručí člověku před Bohem „bezpečí“ pouhým přesným plněním řady předpisů. Na druhou stranu Bůh, který se v Ježíši zjevuje jako dobrý Otec, který odpouští a miluje, podkopává tuto legalistickou ideologii: Je nepohodlný pro ty, kteří si zakládali více na zákoně než na vztahu. Smutnější je však to, že učedníci smýšlejí stejně.

Dnešní úryvek z evangelia je pokračováním tohoto rozhovoru. Na území Dekapole, což je ještě pohanská oblast severně od Galileje, přivedou někteří lidé k Ježíši hluchoněmého, nebo spíše hluchého a koktavého (řecké slovo μογιλάλος označuje koktavého). Tento výraz je stejný jako v úryvku z Izaiáše: „Tehdy se otevřou oči slepých, odemknou se uši hluchých. Tu poskočí chromý jak jelen a zaplesá jazyk němého, neboť na stepi vyprýští vody, potoky na poušti.“ (Iz 35,6) Pro zjednodušení se překládá slovem němý. Význam prorockého výroku je asi tento: ten, kdo koktá, začne mluvit správně. Tehdy nastane mesiášský čas, a tím i vysvobození. Izaiáš historicky mluví o osvobození Babylonu, tedy o osvobození od utlačovatele. Marek chce naopak ukázat, že Kristovo poslání je univerzální, není určeno jen Izraeli, ale člověku jako takovému, protože na etnickém základě neexistuje žádná rozmanitost: po prvotním hříchu jsou všichni uzavřeni Boží novosti. Jak řekne svatý Pavel: „Je to ospravedlnění, které dává Bůh na základě víry v Ježíše Krista, a to všem, kdo věří. Rozdílu není. Vždyť všichni jsou hříšníky a nedostává se jim Boží slávy.“ (Řím 3,22–23). Všichni podléhají hříchu, všichni ztratili Boží slávu, všichni zemřeli svým hříchům a neřestem (srv. Ef 2,1–5).

K Ježíši je přiveden hluchý a koktavý muž, který prosí Mistra, aby na něj vložil ruce. V textu se objevuje sloveso prosit (παρακαλέω = zavolat, vybízet, prosit, žádat, vzývat), jež je u Marka použito pokaždé, když někdo padne na kolena a modlí se. Gesto má také pronikavý náboženský význam: je třeba poznamenat, že zde ho předkládají pohané!

Spasitel po přijetí výzvy odvede nemocného stranou. Odvedení stranou je v Markově evangeliu použito sedmkrát: šestkrát se vztahuje na učedníky, které si Mistr bere stranou, aby jim vysvětlil své učení a otevřel jejich srdce, které nerozumí. Nic nechápe, protože je uzavřené a zatvrzelé. Tentokrát se Ježíš setkává s pohanem, jenž je kvůli svému tělesnému postižení izolován od světa. Hluchoněmý je zde obrazem člověka po hříchu, neschopného komunikace, odtrženého od společenství. Postrádá vitalitu, která pramení ze setkání s Bohem a s bližními. Proto Ježíš hledá příznivější prostředí pro sdělení. Vyhledává situaci důvěrného vztahu s člověkem, který má zavřené uši a ústa, aby otevřel nejen jeho sluch a řeč, ale především jeho srdce.

Tento příběh připomíná a aktualizuje v Ježíši Boží pedagogiku s Izraelem, shrnutou v prorockém výroku proroka Ozeáše: „Proto ji přemluvím, zavedu na poušť a budu mluvit k jejímu srdci.“ (Oz 2,16). V této chvíli si Pán povzdechne, protože (dokonce i pro Božího Syna /sic!/) odpor člověka ke spáse mu působí nezměrnou bolest. Zakouší bezmocnost před člověkem, který pohrdl svobodou. Proto prosí Otce, pozvedá oči k nebi a dosvědčuje, že jen hluboký vztah boří zdi samoty a překonává příkopy izolace. Pouze skrze vztah může vzniknout vztah, a tak se Kristus, sjednocený s tím, kdo ho posílá, sjednocuje s člověkem. Proč? Bez boží inciativy je člověk odsouzen k izolaci. Takto začíná Boží působení: Ježíš se o něj postará. V tom spočívá jádro úryvku. Tělesně může být člověk zdravý. Může mít zcela „zdravé“ uši, ale přesto může být hluchý. Totéž platí i pro hlas. Na pomoc nám přichází evangelium: v řečtině se zde píše, že Kristus se dotkl sluchu hluchoněmého, nikoli ucha. Ucho sice fungovalo, ale samotný fyzický výkon nestačí: nejde o čistě mechanickou záležitost. Člověk chápe věci jen tehdy, je-li zasazen do světa, do sítě setkání, přátelství, lásky, vztahů, kde dává a přijímá lásku, protože jen tyto vztahy jsou sférou, která odhaluje významy, jimiž věci chápeme správně. Proto se ho Ježíš dotýká svými slinami, které jsou jako zhuštění životodárného dechu, jenž je obrazem Ducha. Dochází tedy k novému stvoření. Jinak člověk bez tohoto dechu života, bez Boží milosti a bez setkání, otevření se vůči Druhému, bez rozhovoru s bližními není schopen komunikovat a porozumět sám sobě, nakonec není schopen žít jako člověk.

Plných pět století zaměření západní kultury založené na vyvyšování jednotlivce upozadilo teologický smysl osoby a místo toho vytvořilo falešnou představu o komunikaci. Nacházíme se dnes ve věku koktání, protože počítačová kultura téměř zcela oslabila vazbu mezi komunikací a společenstvím. Zdá se, že jedinec je zcela pohlcen nástrojem, který drží v ruce, a namlouvá si, že digitální rozměr mu otevírá svět vztahů, ale nakonec se ocitá sám, až se zdá, že před sebou nemá člověka a nevidí ho. Na tyto scénáře jsme si zvykli v restauracích, ve veřejné dopravě: každý je uzavřen v tichu hluku svého vlastního světa. My křesťané máme na sebe neustále vznášet nárok vůči sobě naslouchat, abychom mohli uslyšet a odpovídat. Máme svědčit právě o tom, že život, který přijímáme, je společenstvím skutečným, nikoli virtuálním.

Modloslužba digitálního světa vede do iluzorního světa, do komunikace, která hrozí zadrháváním, prázdnotou a bezobsažností. Nebezpečí spočívá v tom, že nehovoříme k sobě ani mezi sebou, předáváme si informace. Obsahem křesťanské existence je naopak právě společenství. Kristus neříká jen aramejsky Effatha! („Otevři se“, Mk 7,34), ale je použito sloveso διανοίγω ve smyslu otevři se dokořán. Neobrací se k nástroji, jímž je ucho, ale k osobě. Žít v druhém, žít s druhým, žít život protkaný druhými vyžaduje otevřenost, jež je bezpodmínečným odevzdáním se druhému, Jinému. Toto sloveso otevřít se dokořán je sloveso, které se třikrát objevuje při setkání v Emauzích (Lk 24, 31.32.45). Jejich oči se otevřou dokořán a nové stvoření se otevře dokořán, když učedníci už nevidí jen chléb, ale znovu vidí Krista. Vidí to, co vidí vztah, co je vidět v lásce, co vidí člověk, a ne to, co mechanicky vidí oči.

Tento nyní již bývalý hluchoněmý je tedy prvorozencem nového stvoření. Toto otevření otevírá novou vizi, rodí se nový člověk, který je schopen říkat věci jinak: jako ten, kdo někoho miluje. A slyší, protože někomu naslouchá.


Foto: Alena Rousová.


 odeslat článek     vytisknout článek



Související články
22.10.2021 Vezmi mě s sebou
15.10.2021 Život na Boží způsob
8.10.2021 Kdo je můj Pán? Komu patřím?
1.10.2021 Bez vztahu nemůžeme dozrát k poznání a moudrosti života
24.9.2021 Vtírává touha vázat Boží tajemství na sebe



Ignaciánský rok
20. 5. 2021 - 31. 7. 2022






Úmysly Apoštolátu modlitby

Evangelizační úmysl Učedníci – misionáři
Modleme se, aby se všichni pokřtění zapojili do díla evangelizace a svědectvím života, z kterého vane evangelium, se nabídli k misijnímu poslání.
Národní úmysl Děkujeme za Papežská misijní díla a prosíme za všechny křesťany, aby přijali výzvu k misijnímu poslání doma i ve světě, nejen příspěvkem do sbírky na misie.
více »

Nejbližší akce

Bez cenzury o problémech v duchovním životě


Improvizace na jezuitská témata


více »

Nejbližší duchovní akce

Kněžské exercicie


Exercicie se sv. Ignácem, vede P. Ladislav Nosek SJ


Jednodenní duchovní obnova pro zaměstnance Charity


Duchovní cvičení v tichu podle sv. Ignáce


více »

Kalendárium

Památka bl. Dominika Collinse

Památka sv. Alfonse Rodrígueze

Památka bl. Ruperta Mayera


JESUIT.CZ © 2006 Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova, Ječná 2, 120 00 Praha 2   webmaster: Tomáš Novák   design: Jozef Murin, Lukáš Kratochvil