Články / Články Dnes je 5. 12. 2021  
      English  RSS 
Aktuality
Články
Rozhovory
Názory
V médiích
Nové knihy
Dokumenty

Kdo jsme
Aktivity
Domy, kontakty
Akce

Jezuitou dnes

Kalendárium
Galerie
Online rozhovory
Humor
Kniha návštěv
Podpořte nás
Odkazy




Články

         A     A     A

Vtírává touha vázat Boží tajemství na sebe

Pátek, 24.9.2021
Otec Pavel Ambros SJ k liturgickým textům 26. neděle v mezidobí

Pavel Ambros

Kristus sestupuje z hory Proměnění. Lidé přinášejí učedníkům nemocného epilepsií, ale ti ho nemohou zachránit. Když to nedokážou sami, tak zabrání tomu, aby to učinil někdo jiný. Chtěli tomu zabránit (ἠκολούθει; ἀκολουθέω = následovat; sledovat; jít za kým; jít nenápadně vzadu). Z jakého důvodu? „Protože není tvým učedníkem.“ (Mk 9,38) Doslova: „Protože nechodil s námi.“ I když tak činili v jeho jménu. To znamená, v jeho síle. Nemohou vyhánět zlého, protože „jim bylo bráněno“, následovali někoho jiného. Jsou posedlí tím, jak přemýšlejí, podle toho komunikují v síle moci, která je ovládá, stávají se duchovně neplodnými. Jejich přesvědčení je nezlomné. Propadnou – dnešním slovníkem – manipulačním technikám. Apoštol chce v Ježíši vyvolat dojem, vše dramatizuje, aby Kristus znervózněl. Je to šťouravá poznámka, která chce, aby se Kristus rozzlobil. Proto se mu chce vlichotit, aby dosáhl svého.

Ježíš uvádí dva důvody, proč nebránit cizímu exorcistovi konat v jeho jménu: Kdo jedná v jeho jménu, nebude proti němu později hovořit. Co to pomůže, když patřím ke Kristu, ale za zády mluvím proti němu? Hlásím se k papeži Františkovi jako katolík, vzápětí jej pomlouvám a roznáším drby? Druhý důvod je radikální: „Kdo není proti nám, je pro nás.“ (Mk 9,40) Vtipně to komentuje Augustin v svém nahlížení pozemské podoby církve: „Mimo církev se můžeme potkat s ctností, uvnitř církve se můžeme setkat s mnoha omyly či nezdravým učením. Není třeba zakazovat nepokřtěným konat velké věci ve jménu Kristově. (…) Kde se v církvi ztrácí ctnost, nenahradí ji důraz na zpřísnění kázně.“ (De baptismo, 7,39,77)

Jedna věc je překvapivá: zatímco mluvčím apoštolů je Petr, najednou vystupuje Jan. Hovoří za všechny. Dochází k přesmyčce: my apoštolové jednáme v tvém jménu, a proto by nás neměli obcházet ani lidé. Rodí se zde zlaté pravidlo, o co se vlastně jedná: „Kdo by mne přijímal, nepřijímá mne, ale toho, který mne poslal.“ (Mk 1,37) Ona až nutkavá, neodbytně vtírává touha vázat Boží tajemství na sebe, je vždy velmi silná. Především u velmi schopných a vážených mužů. Kdo je pro druhé atraktivní, zajímavý, má rád, když mu druzí zobou z ruky. On rozhoduje, kdo v té chvíli je dobrý nebo zlý chlapec. Pořídí si své charisma, okouzluje ostatní a ve své roli vytrvává. Miluje obrazovky, mikrofon, perfektně vystupuje a jedná profesionálně. Vidíme, jak jsou apoštolové vzdáleni od Krista. Chtějí dělat vše svým vlastním způsobem. Ale právě proto nemohou nic. Ježíš jim před chvílí řekl: „Takový ďábel nemůže být vyhnán ničím jiným než modlitbou“ (Mk 9,29). Jen ve spojení s Otcem, když bude člověk jako dítě Boží. Život, který proudí mezi osobami, které se milují, je silou proti zlu. Jediná síla, která odolává zlu, je láska k druhému. Síla proti zlu je v přilnutí lásky. Síla nespočívá v tom, že si vydiskutujeme, kdo je největší.

Co je největším rizikem pro naše křesťanství? Že neroste blízkost s Kristem a že klademe druhým překážky. Osobujeme si právo kárat a napomínat a klást podmínky: umíme dobře stavět vrata a vysoké zdi. Překonat tento odpor je někdy těžší než vyhnat zlého ducha: rádi zavíráme dveře před druhými, utíkáme do svých ulit, vymýšlíme si výmluvy, necháváme se prosáknout tímto světem. Kdo je větší a kdo je největší. Zcela se míjíme s Kristem.

Kdy jsem se setkal naposledy s někým, koho jsem pozvedl, potěšil? Kolik lidí je kolem nás skartovaných? Kolik maličkých jsme pokazili podle vlastního obrazu? Jaký mlýnský kámen nesu na svém krku?

Co ti brání v tom, abys přilnul k Pánu, tak toho se rychle zbav. Zkusme si vzpomenout, zda jsme v posledním týdnu odstranili nějakou překážku, která nám brání přilnout k Pánu? Starý zákon nám uchovává dva obrazy tragického konce: obraz červa v těle, který nikdy nepřestane hlodat v živém těle, a obraz ohně, který nikdy nepřestane pálit. Kristus na tyto dva obrazy odkazuje, aby nás přiměl k bdělosti nad naším životem.

Jsou jen dvě možnosti: blízkost s Kristem, přilnutí, v němž je síla zachraňujícího slova, nebo naše lidská síla, které věříme, že nás zachrání. Bůh dobře zná naši duši i naše zápasy. Je jako řeka, která se dostane do hloubky jeskyně, aby našla hlubiny našeho srdce. Bůh si nás najde: buď něžností, kterou přijmeme, nebo Boží mocí, která na nás dopadne.


Foto: Alena Rousová.


 odeslat článek     vytisknout článek



Související články
3.12.2021 Spása vyrůstá ze křtu lidu, ne z politické moci institucí tohoto světa
26.11.2021 Do čeho jsme zamilováni tak, že zapomeneme na vše ostatní?
19.11.2021 Den začíná večerem, do kterého přichází Kristus
12.11.2021 Jedinou pevnou věcí zůstává vztah k Bohu, vše ostatní se hroutí
5.11.2021 Kam nás dovede křesťanství toužící po moci?



Ignaciánský rok
20. 5. 2021 - 31. 7. 2022






Úmysly Apoštolátu modlitby

Všeobecný úmysl Katecheté
Modleme se za katechety, kteří jsou povoláni zvěstovat slovo Boží, aby ho dosvědčovali s odvahou a tvořivostí, v síle Ducha Svatého.
Národní úmysl Děkujeme za advent a Vánoce a prosíme za srdce otevřená pro velký Boží dar, ať poznáváme, že narozený Ježíš je blízko každému člověku.
více »

Nejbližší akce

Česko-slovenská víkendovka pro muže od 18 do 35 let


více »

Nejbližší duchovní akce

ONLINE duchovní cvičení


Duchovní obnova pro členy Matice svatohostýnské


Adventní duchovní obnova pro všechny


Ignaciánské exercicie, vede P. Richard Greisiger SJ


více »

JESUIT.CZ © 2006 Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova, Ječná 2, 120 00 Praha 2   webmaster: Tomáš Novák   design: Jozef Murin, Lukáš Kratochvil