Články / Články Dnes je 26. 1. 2022  
      English  RSS 
Aktuality
Články
Rozhovory
Názory
V médiích
Nové knihy
Dokumenty

Kdo jsme
Aktivity
Domy, kontakty
Akce

Jezuitou dnes

Kalendárium
Galerie
Online rozhovory
Humor
Kniha návštěv
Podpořte nás
Odkazy




Články

         A     A     A

Do čeho jsme zamilováni tak, že zapomeneme na vše ostatní?

Pátek, 26.11.2021
Zamyšlení nad texty 1. neděle adventní od P. Pavla Ambrose SJ

Pavel Ambros

Jedna věc je zvláště pozoruhodná: začátek liturgického roku se shoduje s jeho koncem. Dovršení i počátek spolu v pohledu bible a liturgie souvisejí. Texty první neděle adventní jsou ozvěnou slavnosti Krista Krále. Pohled Markova evangelia na poslední časy souvisí těsně s pohledem Lukáše. Co je spojuje? Přechod z pozemského způsobu života do způsobu nebeského království je nejvlastnější realitou života křesťana. Svět, který chce vstoupit do Otcova království, musí jít cestou Syna v síle Ducha Svatého. A to je přechod bolestivý. Nemůžeme tuto bolestnou cestu utajovat. Dějiny člověka jsou s ní spojeny.

Tendence v nás přizpůsobovat se mentalitě toho světa je velmi silná. Vstupuje do veškeré praxe i teorie náboženství, do zbožnosti i přemýšlení o vztahu mezi Bohem a člověkem, jsme sice zkoušeni v tomto světě, ne opuštěni. Kristus nás „vytrhl z moci temnosti“ (Kol 1,13). Vracejme se k listu Kolosanům: Náš „život je s Kristem skrytý v Bohu“ (Kol 3,3). „Knížata a mocnosti pekla odzbrojil, veřejně je vystavil potupě a křížem nad nimi triumfoval.“ (Kol 2,15) To je podoba přechodu, na kterém má každý křesťan osobní podíl: Kristus na kříži zaplatil dluh za hřích Adama. V čem spočíval? Že si neprávem osvojil stvoření jako své vlastnictví. Přestal v něm vidět stvořitele, Otce, který ho miluje. Existuje za tímto hmotným světem síla pokušení, která hmotný svět převrací naruby. Z hmotného světa se stává mamon, který nás zotročuje. Touha člověka mít všechno v rukou, vším vládnout. Tato dychtivost hluboko proniká i do určitého typu náboženské zkušenosti. Projevuje se v klerikalismu. Jinými slovy v narcismu, který křesťanu bere radost z evangelia a ochuzuje ho o setkání s Pánem i lidmi. Z toho však nezůstane podle slov evangelia kámen na kameni (Lk 21,6).

U Lukáše vyniká jeden prvek: každá tato moc věcí nad námi, to, jak jí podléháme, jasněji řečeno, přitažlivost světa je vložena do rukou moci démona. Otevírá v nás zapomenuté zdroje hříšnosti. Co se to odehrává v našich pokušeních? Z věcí se vytrácí to, co je v jejich počátku a k jakému cíli směřují. Očekávání Mesiáše však není návratem do minulého, do idyly vánočních obrázků, které překrývají poselství Kristova narození. Advent není výlučně přípravou na idylu konzumních Vánoc. My když slavíme Vánoce, jsme přece pokřtění, součástí jeho těla. Když se rodí Kristus v Betlémě, rodí nás, své tělo, pro nebe. Začátek liturgického roku se stává obrazem církve plné očekávání Kristova příchodu. Prožívá čas jako přechod, přecházení. Na co vlastně čekáme a co vyhlížíme? Koho a co považujeme za svého Mesiáše? Apokalypsa vidí Krista „přicházet v oblacích!“ (Zj 1,7). Musíme se ptát: Do čeho jsme zamilováni tak, že zapomeneme na vše ostatní? Máme si znovu zamilovat svět, ale jiným způsobem. Milovat ve světě ty známky, které odkazují na to, jak se Kristus světa ujímá, aby ho přivedl k Otci.

Plodnému čekání na Mesiáše se učíme z velké zkušenosti Božího lidu ve Starém zákoně. Můžeme se ponořit díky prvním čtením adventní liturgie do atmosféry přípravy na příchod Mesiáše. „Blíží se dni - praví Hospodin - kdy splním sliby.“ (Jer 33,15) Nemůžeme neobdivovat, jakou péči proroci věnovali čekání Božího lidu na příchod Mesiáše. Znovu a znovu očišťovali očekávání, které falšovaly obrazy hmotného zajištění považovaného za bázi všeho budoucího. Apoštol Pavel to vyjadřuje velmi výstižně: „Čas je krátký. (…) kdo užívají tohoto světa, jako by ho nevyužívali, neboť tento viditelný svět [σχῆμα τοῦ κόσμου = podoba] pomíjí.“ Výraz podoba, to, co je viditelné, nacházím ještě na jednom místě: „Sám sebe se zřekl, vzal na sebe přirozenost služebníka a stal se jedním z lidí. Byl jako každý jiný člověk [σχήματι εὑρεθεὶς ὡς ἄνθρωπος].“ (Flp 2,7) Co zaniká? Určitá forma světa, pouze určitý aspekt, zorný úhel, pojetí světa zaniká. Čekat na příchod Krista znamená změnit pohled na svět, na jeho určení. Ten poznáme jen z blízké a důvěrné znalosti Kristova lidství. Proto se učíme v adventu vnímat porodní bolesti, jimiž se nový svět rodí.

Zvukový záznam je ZDE.

Foto: Alena Rousová.


 odeslat článek     vytisknout článek



Související články
21.1.2022 Jsme živeni pro věčnost tím, co jsme slyšeli
14.1.2022 Základ radosti života je ve vztahu lásky, která v Kristu vstoupila do dějin světa
7.1.2022 Všechno, co je lidské, vystupuje z marastu řeky Jordánu
31.12.2021 Jsi přesně to, co hledal
26.12.2021 Já jsem tam, kde mám být



Ignaciánský rok
20. 5. 2021 - 31. 7. 2022







Úmysly Apoštolátu modlitby

Úmysl papeže Za skutečné lidské bratrství
Modleme se za všechny, kdo jsou diskriminovaní a pronásledovaní kvůli náboženství; ať ve společnosti, v níž žijí, jsou uznána jejich práva a důstojnost, pramenící ze skutečného lidského bratrství.
Národní úmysl Za lidi sevřené strachem
Modleme se za všechny, kteří se obávají nového roku, aby zakusili pokoj od Pána.
více »

Nejbližší akce

Reportáž o Tovaryšstvu Ježíšovu v české provincii


Večerní studium spirituality v Olomouci


více »

Nejbližší duchovní akce

Ignaciánské exercicie individuální


Duchovní cvičení pro všechny


Kněžské exercicie


Duchovní cvičení pro kněze


více »

Kalendárium

Úmrtí generála Claudia Aquavivy


JESUIT.CZ © 2006 Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova, Ječná 2, 120 00 Praha 2   webmaster: Tomáš Novák   design: Jozef Murin, Lukáš Kratochvil