Články

Základ radosti života je ve vztahu lásky, která v Kristu vstoupila do dějin světa

Pavel Ambros

Co představují ony nádoby a Ježíšova matka, která před nimi stojí? Ta Maria, která stála i pod křížem. Ona je Abrahámovým potomkem. Z rodu Abrahámova vzejde Mesiáš. Stejný původ má tedy i jeho matka s jeho lidmi. Matka neřekne: „Podívej, synu, už nemáme víno.“ Ne, říká, že „už nemají víno“. Je z rodu Abrahámova, ale zároveň je od něj odloučena: Patří novému Izraeli. Kvůli svému povolání stát se matkou Mesiáše se odlučuje od starého, aby připravila nové. Křesťan se nedívá do minulosti, v níž by hledal záchranu. Odděluje se od starého, aby se otevřel novému. To, co přináší Kristus. To staré, to jsou prázdné sudy. Nic více. Jen duní, ale nemají v sobě víno radosti nového života.

Ježíšova odpověď podle exegetů je jen stěží přeložitelná do moderních jazyků: „Ženo, (…) ještě nepřišla má hodina.“ Jsou dvě vysvětlení. Tato semitská fráze se užívala jednak v diplomacii, jež vyjadřuje svízelnou situaci: vše, co doposud bylo, se zhroutilo, ale to nevylučuje možnou změnu. Mohli bychom říci: nespojuje nás již pokrevní příbuzenství, nejsi matka, ale žena; ale to, co následuje, zcela předčí to, co bylo. Důvěřuj. Jiní otcové našli jiné řešení tohoto tvrdého výroku. Ve starověkých kodexech nebyla značena interpunkce. Větu četli jako otázku: Copak nepřišla moje hodina? Přišla: toto je první znamení. Následují další, celkem je jich v Janově evangeliu sedm. Ty připravují jediné skutečně důležité osmé znamení: Kristovo vzkříšení. Náboženství s přikázáními, pravidly etickými a morálními, člověka nezmění. Náboženství, které se stává pouze zákonem, příkazem, povinností, už není vírou, není svobodným přilnutím. Kde nemá víno, lásku, ten se vyčerpá. Proč? Právě proto, že mezi člověkem a Bohem už není láska. Nenechá se obejmout. Kristus je ten, kdo proměňuje a tvoří z lidského života svatební smlouvu s nebem. Nechává se obejmout. Jen tam, kde takto poznáváme Krista, poznáváme pravou podobu církve. Janovo evangelium nezačíná uzdravením, vymítáním, pouští, ale vínem, radostí, oslavou. A každý, kdo se alespoň na pár dní v životě ocitl v milostiplném vztahu, má radost. Není žádná jiná věc, která by ji dávala. A právě na to si musíme dávat pozor: abychom neklamali sami sebe. Proto ani naše úvahy, naše mentalita nesmí upadnou do osidel vznešených náboženských pravidel a pravd, které bez lásky jsou jen prázdným sudem. Základ radosti života je jinde: ve vztahu lásky, která v Kristu vstoupila do dějin světa. A každý z nás je uvnitř těchto dějin, které mají jediný název: srdce.

Zvukový záznam je ZDE.

Foto: Alena Rousová.

 odeslat článek     vytisknout článek