Články / Články Dnes je 25. 6. 2022  
      English  RSS 
Aktuality
Články
Rozhovory
Názory
V médiích
Nové knihy
Dokumenty

Kdo jsme
Aktivity
Domy, kontakty
Akce

Jezuitou dnes

Kalendárium
Galerie
Online rozhovory
Humor
Kniha návštěv
Podpořte nás
Odkazy




Články

         A     A     A

Nesčetné množství svatých

Pátek, 6.5.2022
Odvážit se vstoupit do Apokalypsy (2)

Pavel Ambros

Apokalypsa představuje velké obrazy, které úzce rozvíjejí naplnění předobrazů Starého zákona. Je dovršením celého Písma. Zjevuje i zvěstuje to, jak lidské dějiny vstupují do věčnosti. Církev sama sebe představuje v obrazu chrámu. Tento obraz v sobě nese hluboké povědomí Božího lidu. V čem spočívá? V živém vědomí, že má podíl na tom, být lůnem Boha Otce, z kterého se vše rodí a skrze něž se vše dovršuje ve věčné slávě. Bůh jako „Matka“ nabízí veškeré stvořené a nestvořené dobro, vyprazdňuje se a dává. Obdarovává. A proto může vše přijmout opět k sobě nazpět tím, že to svým učiní, osvojí si či proměňuje. Eucharistická modlitba se nazývá v řečtině anafora, to znamená výstup. My jako Boží lid nejen kráčíme vpřed, ale také vystupujeme. Když slyšíme slova: „Vzhůru srdce“, dotýkáme se tohoto vzestupného proudu, který liturgie představuje. V liturgii se tento pohyb vzhůru (k eschatonu) začíná. Tento vzestup je u konce tehdy, když kněz vezme chléb a víno a říká: „Skrze něho, s ním a v něm je tvoje všechna čest a sláva, Bože Otče všemohoucí.“ Vše přichází zpět skrze Syna k Otci. Chléb a víno se stávají církví. Eucharistie je cestou do království Božího. Kráčíme před tvář Boha Otce, před trůn Beránka. Eucharistii nedostáváme na tom místě, kde se nacházíme na zemi, nýbrž z času a prostoru, odkud se skutečně slaví, to je v nebi. Co říká kněz před přijímáním? „Blahoslavení ti, kdo jsou pozvání k večeři Beránkově.“ A kde se uskutečňuje hostina Beránka? V království Otce. To se v Apokalypse učíme vidět: svět se dovršuje Božím způsobem. Bůh řídí historii, vládne dějinami, a to způsobem Beránkovým, ne jako lev. Co je tímto způsobem Božím? Darování sebe sama. Bůh nedává dary, ale v jakémkoli obdarování daruje vždy sám sebe.

Je příznačné, že Zjevení sv. apoštola Jana spolu s Listem k Židům jsou na okraji moderní doby. Zůstávají stranou proto, že do popředí je jednostranně kladena lidská racionalita. Ochuzujeme se tím, že obrazy jsou nositeli záměrů činit z člověka konzumenta. Nejsou uváděním k něčemu dál a hlouběji. Nejsme schopni číst jednu věc v druhé. Když se zeptáme běžného člověka po mši svaté, jestli potkal nějakého svatého, na co se ptáme? Jestli vidíme, v čem se dovrší život člověka, toho, kdo je obětí současných válek, jejich strůjce i oběti. Boží lid může lehce zapomenout, že liturgie je branou k věčnosti, kde se setkáme se všemi svatými.

První soubor sedmi kapitol ve Zjevení, který následuje po sedmi listech z druhé a třetí kapitoly Zjevení (Zj 2-3), představuje rozlomení sedmi pečetí. Zabírá celé čtyři kapitoly (Zj 4,1–8,1). V dlouhém intervalu mezi šestou a sedmou pečetí se vracíme k vidění nebe. Všimněme si, k jaké změně došlo. Rozdíl spočívá v přítomnosti lidských bytostí v nebi. Předchozí počítání zahrnovalo 144 000 vyvolených z izraelských kmenů. Nyní si uvědomujeme, že je nelze spočítat, tak mnoho jich je. Jsou to mučedníci a pocházejí ze všech kmenů a národů. Už netrpí; jejich stav je popsán slovy z Izajáše: „Nebudou mít hlad ani žízeň, nebude je trýznit úžeh ani slunce. Povede je ten, který se nad nimi slitoval, a přivede je k pramenům vody.“ (Iz 49,10). Kristus se znovu zjevuje, tentokrát nejen jako Beránek, ale jako jejich Pastýř. Opět si všímáme paralely s Janovým evangeliem, kde nacházíme nejúplnější popis Krista sebe sama jako dobrého pastýře (Jan 10,11-18).

Verše z této kapitoly se čtou každoročně na svátek Všech svatých a mohou nám znít povědomě. Obrovské množství těch, které dokonce ani žádné svátky v liturgickém slově nezaznamenávají, existuje mezi námi. Svátek Všech svatých nám připomíná zástupy lidí, kteří následovali Krista a nejsou uvedeni v oficiálních seznamech kanonizovaných svatých; mnozí z nich položili svůj život mučednickou smrtí. Povoláním každého křesťana je být svatým. Je to slovo, které Pavel používá, když se obrací na křesťany v Římě. Jsou to ti, „které Bůh miluje a které povolal do stavu svatých! (Řím 1,7).


Foto: Alena Rousová.


 odeslat článek     vytisknout článek



Související články
24.6.2022 Když slyší Otcovo slovo, je to silnější než jakákoli jiná myšlenka
17.6.2022 Jakou otázku od Pána slyším já?
16.6.2022 Teilhard de Chardin k Božímu Tělu
10.6.2022 K čemu je nám Trojice užitečná?
3.6.2022 V jejich tvářích se na nás dívá On sám



Ignaciánský rok
20.5.2021-31.7.2022








Úmysly Apoštolátu modlitby

Úmysl papeže Za rodiny
Modleme se za křesťanské rodiny po celém světě, aby skrze konkrétní skutky prožívaly nezištnou lásku a posvěcovaly se v každodenním životě.
Národní úmysl Za nově vysvěcené kněze
Modleme se za nově vysvěcené kněze, aby byli stateční a věrní a stále úžeji se spojovali s Kristem Veleknězem.
více »

Nejbližší akce

Kněžské svěcení Jiřího Hebrona SJ a Václava Novotného SJ


Primice novokněží V. Novotného SJ a J. Hebrona SJ


více »

Nejbližší duchovní akce

Duchovní cvičení pro řeholní sestry


Duchovní cvičení v tichu podle sv. Ignáce


Duchovní cvičení pro všechny


Duchovní cvičení pro lékaře a zdravotníky


více »

Kalendárium

Památka pěti jezuitských světců

Jezuité šiřiteli úcty k Božskému Srdci


JESUIT.CZ © 2006 Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova, Ječná 2, 120 00 Praha 2   webmaster: Tomáš Novák   design: Jozef Murin, Lukáš Kratochvil