Články / Články Dnes je 6. 10. 2022  
      English  RSS 
Aktuality
Články
Rozhovory
Názory
V médiích
Nové knihy
Dokumenty

Kdo jsme
Aktivity
Domy, kontakty
Akce

Jezuitou dnes

Kalendárium
Galerie
Online rozhovory
Humor
Kniha návštěv
Podpořte nás
Odkazy




Články

         A     A     A

K čemu je nám Trojice užitečná?

Pátek, 10.6.2022
Otec Pavel Ambros SJ o tajemství trojjediného Boha

Pavel Ambros

Opakování je velmi prospěšné. Dodejme si odvahy a trochu se zamysleme nad slavností, kterou slavíme. Nejčastější námitka, s kterou se musíme vypořádat, zaznívá takto: K čemu je nám Trojice užitečná? A slyšíme to i od praktiků z pastorace: Mám toho mnoho potřebnějšího na práci, než pronikat do tajemství Božích. Podobně je to s jinou pravdou: člověk je stvořen Bohem. Kdy jste se setkali s člověkem, který by nadšeně hovořil o tom, že je stvořen! Radost po odpuštění jsme asi zažili častěji. Že je člověk zachráněn, to prožívá každý, kdo utekl hrobníkovi z lopaty. Pro koho je tajemství Trojice důležité? Vezměme si příklad z dítěte. Vejde do místnosti s keramickou dlažbou, která tvoří síť čtverců. Dítě se na ně podívá tak, že v něm vyvolá touhu po hře. Hned si vytvoří obraz panáka a začne skákat. Objeví v sobě tvořivost podnětů.

Když si otevřeme starý katechismus, najdeme tam otázku: Kdo je Bůh? Bůh je nejdokonalejší bytost. A co máme dělat? Musíme se stát dokonalými. Bůh je daleko a vysoko, přikazuje, nařizuje, a já si musím udělat cestu, abych se tam dostal. Musím se nějak dostat k Bohu nebo se mu alespoň líbit v tom, co dělám. Musím si nějak získat jeho přízeň. Je to nejdokonalejší bytost. Co tedy dělat. A náboženství k tomu pomáhá tím, že stanovuje podmínky. Co musím. Tomu říkáme moralismus, jehož hlavním nástrojem je kárání. Obsahem náboženství se stane starost, jak všechno kontrolovat. Liturgie se stává uctíváním posvátna, které se nachází na zemi a před kterým všichni klečí. V Bibli tomu tak ale není. Bůh nikdy nezasvětil žádný prostor. Ale posvěcuje čas, setkání, životní cestu. Bůh je ten, kdo s Božím lidem putuje. Vezměme si manželství: když dají dva do společné domácnosti úspory, nemovitosti, své životní kariéry. Vytvoří tím společenství lásky? Spojení přirozenosti lásku nevytváří. Spojení lásky vytvoří velké dílo i z mála. Vezměme si farnost: když tam přijde kněz, který tam chce něco vybudovat bez vztahů. Instituce lidi nespojuje, díla nespojí lidi poutem lásky. Tajemství Boha v Trojici nás učí právě tomu. Teprve spojení osob vytváří přirozenost, která je k něčemu užitečná. V Trojici je přirozenost výsledkem spojení, společenství, protože v Otcově přirozenosti je veškeré otcovství Syna a také veškeré synovství. Což znamená toto: jedinečná božská přirozenost je živě přítomná v otcovství Otce, synovství Syna a společenství Ducha.

V Trojici je skryto tajemství života: Když se zamilovaní lidé sejdou, mohou vyjádřit jeden druhého ve společném díle. Instituce, přirozenost je prostorem, v němž vydávají svědectví. Dílo, přirozenost se stává svědectvím o společenství lidí. Pokud vycházíme ze života, člověk nemůže nic jiného, než že vždy nakonec narazí na svědectví o Trojici, o Otci, který je nám blízko dílem stvoření, o Synu, který se nás ujímá v díle vykoupení, o Duchu, který nás objímá v díle posvěcení.

Jak poznávám Trojici? Musíme se znovu narodit. Při narození se stáváme součástí lidské rodiny, při křtu se stáváme dcerami a syny Božími. Vycházím z křestního pramene. Podobně Izrael vyšel přes Rudé moře z Egypta. Bůh se ujímá našeho života tím, že nás učí milovat. Představme si, že na závěr snoubenecké přípravy by byla zkouška z lásky. Co kdyby na konci formace bohoslovce byla zkouška z lásky? Nejkratší učebnicí tajemství Trojice je kříž, který každý den děláme. Vyznáváme ústy Trojici, v životě se pak jedná ne o to, abychom se obětovali, ale abychom se stali obětí. Ve jménu Otce, jehož Srdce je roztržené obdivem nad úplným vzdáním se Syna sebe sama; ve jménu Syna, jehož srdce je probodené láskou Otcova pohledu nad opuštěným lidstvem a stvořením; ve jménu Ducha, jehož Srdce je rozdrcené čekáním na člověka. Proto Duch probouzí v člověku touhu po Kristově příchodu ve slávě, aby nás přivedl k Otci. Zdá se, že čekání je zbytečné. Přece bychom mohli udělat mnoho užitečného. Ale co je užitečnější a potřebnější: společenství lásky, nebo prosperita, výnosy a společenská úspěšnost?

Platí: jaký je tvůj Bůh, taková je tvoje lidská tvář.


Foto: Alena Rousová.


 odeslat článek     vytisknout článek



Související články
30.9.2022 Prožíváme Boží mlčení
23.9.2022 Jeho prvním bohatstvím je vztah
16.9.2022 To, čemu říkám „moje“, není moje
9.9.2022 Ve skutečnosti je třeba, aby nás někdo hledal
2.9.2022 Volba vždy znamená naši odpovědnost



Náš tip

Rozhoduj se jako jezuita

Samuel Prívara, Pavel Banďouch

Denně stojíme před množstvím pro náš život méně nebo více důležitých rozhodnutí. Vždy bychom se ale chtěli rozhodnout správně. Co to ale vlastně je správné rozhodnutí? Křesťané věří, že rozhodování není záležitost pouhého rozumu, zároveň bychom se však neměli nechat vláčet emocemi…
více »






Úmysly Apoštolátu modlitby

Úmysl papeže Za církev otevřenou všem
Modleme se, aby církev, věrná evangeliu a odvážná při jeho ohlašování, byla místem solidarity, bratrství a otevřenosti a stále více žila v atmosféře synodality.
Národní úmysl Za volby do senátu
Modleme se, aby nově zvolení senátoři vykonávali svůj úkol poctivě a spravedlivě.
více »

Nejbližší duchovní akce

Duchovní cvičení pro všechny


Kněžské exercicie


Kněžské exercicie


Jednodenní duchovní obnova pro zaměstnance Charity


více »

Kalendárium

Památka bl. Didaka de San Vitores

Památka bl. Jana Beyzyma


JESUIT.CZ © 2006 Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova, Ječná 2, 120 00 Praha 2   webmaster: Tomáš Novák   design: Jozef Murin, Lukáš Kratochvil