Aktuality

Blahořečení P. Jana Filipa Jeningena SJ

Narodil se v lednu 1642 v Eichstättu v dnešním Německu. Jeho otec konvertoval ke katolické církvi a několik jeho dětí se stalo řeholníky. Filip se narodil v závěrečné fázi třicetileté války, zatímco jeho rodné město bylo krátce předtím téměř zcela vypáleno. Vyrůstal tedy v období strachu a strádání způsobeného válkou. V letech 1651–1659 navštěvoval jezuitskou školu v Eichstättu a byl členem mariánské družiny. Již ve čtrnácti letech se rozhodl vstoupit do řádu, ale na přání rodičů nejprve studoval filozofii a teologii v Ingolstadtu. Ve věku jednadvaceti let vstoupil 16. ledna 1663 do noviciátu hornoněmecké jezuitské provincie v Landsbergu nad Lechem. Tam objevil spiritualitu Duchovních cvičení a rostl ve společenství života a služby s Ježíšem, což ho vedlo k neustálému hledání Boží vůle a jejímu ochotnému přijímání. „Pro toho, kdo miluje, je v jeho přirozenosti věnovat více pozornosti volání Milovaného než čekat na jeho příkaz,“ poznamenal si otec Jeningen do svých zápisků.

Jako mladý student teologie a velký ctitel svatého Františka Xaverského napsal v roce 1669 svůj první dopis generálovi řádu, v němž žádal o vyslání na misie do Indie. V létě roku 1677 – několik měsíců po složení posledních slibů – ho otec generál Gianpaolo Oliva navrhl na misii do Brazílie, ale k odjezdu nedošlo.

Kněžské svěcení přijal v roce 1672 v Eichstättu. Během třetí probace v Altöttingu (1672–1673), nejznámějším mariánském poutním místě v jižním Německu, získával pastorační zkušenost v péči o poutníky zpovídáním, kázáním a vyučováním katechismu. Sedm let působil otec Filip jako učitel na kolejích v Mindelheimu a Dillingenu. V roce 1680 byl poslán do Ellwangenu, aby převzal pastorační péči o školu a kolegiátní kostel. Jeho hlavním úkolem se však stala služba poutníkům na hoře Schönenberg. Počátky tohoto pastoračního centra celého regionu sahají do roku 1638, kdy jezuité během třicetileté války vztyčili na tomto místě jednoduchý dřevěný kříž s postavou Panny Marie a vybízeli věřící, aby se zde modlili. Nad malou kaplí, která byla na kopci postavena jako poděkování za obdržené milosti, se otci Jeningenovi podařilo vybudovat velký barokní chrám, který byl vidět ze všech stran.

V jednom dopise popsal, že jeho hlavní starostí bylo „vtisknout Boha, Ježíše a Matku Boží do srdce bližního“, vyvést ho ze lhostejnosti a povrchnosti a pomoci mu rozvinout hluboký vztah s Bohem Otcem, Ježíšem Kristem a Pannou Marií, který vychází ze srdce a pohne ho ke změně života. Lidé mu říkali „dobrý otec Filip“, protože toužil utěšovat trpící, zmírňovat jejich utrpení a stát jim po boku. Díky prostému kázání, přesvědčivému životnímu stylu a jeho dobrosrdečnosti lidé vycítili, že věří tomu, co říká, a – což je možná ještě důležitější – nevyžadoval od nich nic, co by sám nebyl ochoten udělat, a to v přehojné míře.

Nápis na náhrobním kameni o otci Jeningenovi uvádí, že působil jako „neúnavný misionář v Ellwangenu a jeho okolí ve čtyřech diecézích“. V době, kdy byl na vrcholu své činnosti a zrovna zahájil duchovní cvičení, vážně onemocněl a 8. února 1704 zemřel. Pohřben byl v bazilice svatého Víta v Ellwangenu. Krátce po jeho smrti začaly snahy o jeho blahořečení.

Foto: Jesuits in Europe / Germany.

(aro)

 odeslat článek     vytisknout článek