Články / Dokumenty Dnes je 6. 10. 2022  
      English  RSS 
Aktuality
Články
Rozhovory
Názory
V médiích
Nové knihy
Dokumenty

Kdo jsme
Aktivity
Domy, kontakty
Akce

Jezuitou dnes

Kalendárium
Galerie
Online rozhovory
Humor
Kniha návštěv
Podpořte nás
Odkazy




Dokumenty

         A     A     A

Jan Filip Jeningen SJ – muž láskyplného setkání

Středa, 10.8.2022
Promluva kardinála Jeana-Clauda Hollericha při blahořečení otce Jeningena dne 16. července 2022 v Ellwangenu

Pavel Ambros

Budu se řídit radou papeže Františka a nebudu kázat příliš dlouho, zvláště proto, že sedíte na slunci.

Milé sestry, milí bratři! Věříte v Boha? Tato otázka se vám může zdát nepochopitelná! Vždyť jste tolik usilovali o to být přítomni tomuto blahořečení! Mnozí z vás, nepochybně, patří k oporám svých společenství a farností. Opakuji však svá slova ještě jednou: Věříte v Boha? Nemyslím tím, že věříte v existenci vyšší bytosti. Neptám se, zda jste někdy měli zkušenost s Bohem. Bez ní byste tu jistě nebyli!

Hleďte! Pro blahoslaveného otce Filipa byla víra v Boha něčím mnohem krásnějším, mnohem hlubším. Bůh byl radostí jeho života. A tato víra v Boha se vyznačovala hlubokým stálým spojením s Bohem v každodenním životě, který naplňoval Bůh. Dokázal najít Boha ve všech věcech svého života. V každodenním životě. Byla mu odepřena misie v Indii, misií se mu stalo okolí Ellwangenu. Jeho Indie byla v namáhavém životě lidového misionáře, kde našel Boha. Ne zeměpisná vzdálenost, ale hloubka srdce byla místem setkání s Bohem.

Otec Filip byl následovníkem Kristovým. Byl následovníkem toho, o němž jsme slyšeli v evangeliu. Měl hluboké osobní přátelství s Kristem skrze rozjímání o Ježíšově životě, jak se objevuje v duchovních cvičeních svatého Ignáce. A při četbě evangelií cítil, že je vždy i on sám uprostřed evangelia. V duchovních cvičeních je pasáž, kde se Nejsvětější Trojice dívá na svět. Nejsvětější Trojice vytváří dnešní svět, včerejšek a zítřek. Vidí všechny lidi v přítomnosti, minulosti a budoucnosti. A Bůh miluje lidskou bytost. Bůh miluje všechny. Jsou jím stvořeni, jsou jím povoláni k životu. Každý z těchto lidí a každý z nás je Bohem chtěn a pak Nejsvětější Trojice vidí, jak jsou tito lidé ztraceni, protože žijí v hříchu. Slibují, že nebudou hřešit. Ale kdo je upřímný, ví, že v životě každého člověka je hřích přítomen. Bůh ale se nerozhodne udělat dokonalé vyúčtování podle zásluh. Rozhodne se zachránit svět. Proto druhá osoba Nejsvětější Trojice se stane člověkem. Tento výchozí bod exercičního rozjímání o Ježíšově životě je rámec pastorační práce otce Filipa.

My ovšem mluvíme o lásce Boží jako o něčem pomyslném, ale už nezažíváme, jak se projevuje v našem vlastním životě. Byl jsem před mnoha lety s japonskými studenty v malé vesnici na severu Thajska. Zde žije národ Karenů. Žili jsme s nimi společně čtrnáct dní v jejich domech, chatrčích. Hned první večer mladá žena z Tokia, se rozčílila. Byla zvyklá se každý den nenápadně líčit. Ve vesnici nebylo jediné zrcadlo. To bylo pro ni katastrofa, protože pohledem do zrcadla se chtěla ujistiti, kým je. Hledat v tomto pohledu utvrzení sebe sama. Po dvou týdnech prohlásila: Mým zrcadlem se stal život rodiny, kde jsem žila. Zde jsem poznala, co jsem. My se také díváme do zrcadla: Pater Jeningen se rovněž nedíval do zrcadla. Protože přebýval v domě nebeského Otce, viděl v něm sebe. A nejen to, odrážel se v něm jako v zrcadle Boží život. Bylo v něm možné zahlédnout Boží působení ve světě.

Co odrážel? Z jeho života jsme se mohli dozvědět, že každý je Bohem přijímán a milován absolutně. Stal se společníkem Krista a jeho následovníci křesťané z něj udělali společníka Ježíše v Božím díle spásy. Společníka Ježíše s křížem. A tento kříž je nepochopitelný, jestliže nemluví o lásce. Pokud nemáme osobní zkušenost, že Bůh je s námi, neporozumíme nikdy tomu, že kříž není jen skutečný nástroj smrti, ale také místo spásy. Pro otce Filipa nebyl kříž jen teologickým poznáním. Nesl svůj kříž v každodenním životě, v následování Krista. Skutečný kříž našeho každodenního života je těžký a působí bolest. Ale protože se cítil Bohem naprosto milován, otec Filip v něm našel své štěstí. Našel v něm smysl svého života. Pohled Nejsvětější Trojice na všechny lidi, pohled ukřižovaného Pána na všechny lidi zapůsobil na otce Filipa. Mohl v něm najít lásku Boha ke každému, naprosto každému (!) člověku. Uměl se vžít do pohledu Nejsvětější Trojice, do nazírání Boha na svět. Poznal v něm sílu lásky Ježíšova Božského Srdce. Navíc tento pohled Boha na svět učinil svým pohledem, svou vlastní kontemplací. Jen tak byl schopen dávat svou lásku lidem, které potkával. Byl otevřený vůči všem lidem, které potkával. Byl otevřený jejich duchovním a duševním potřebám. Byl otevřený Boží lásce ke všem lidem, které potkával. Nečinil nic zvláštního, jen sdílel tuto lásku. Byla jeho vlastní. Řekněme jasně: byl mužem láskyplného setkání. Tuto podstatu jeho zbožnosti lidé ihned poznali. A proto ho přezdívali: dobrý Filip.

Ale čemu se můžeme naučit v našem životě od dnes blahoslaveného otce Filipa? Především jeho absolutní víře v Boha. Žijeme ve světě, kde Bůh jako by už nehrál velkou roli. V Německu se ke křesťanství hlásí jen polovina obyvatel. A v ostatních evropských zemích ještě méně. Tato sekularizace není jen hmatatelná v číslech. Toto zesvětštění se dostala i do našich srdcí a našeho životního stylu. Stali jsme se nedělními křesťany. Stačí nabídnout Bohu nedělní zbožnost? Nemá mít opět místo v našem každodenním životě? Až potom on sám prolomí úzkost našeho života a uvede nás do šíře změn v našich životech. Nebojme se změnit. Můžeme se stát opět radostnými křesťany! Jak může někdo věřit v Boha a v jeho Krista, když se stále tváříme hluboce smutně? Také můžeme dát kříži místo v našem životě. Nebo snad kříž není přítomen v našem životě? Neseme těžce kříže nemoci a smrti, kříž sváru a války, kříž marnosti a nudy, kříž strachu a beznaděje. I se můžeme modlit, abychom v kříži objevili zdroj lásky a spásy. Ne nějak pomyslně, abstraktně, ale v křížích našich životů. A jen láska dává temnému kříži smrti zazářit ve světle vzkříšení. A nezapomínejme: láska k člověku je součástí Boží lásky. Jsme tak rychlí v odmítání druhých, tak snadno odmítáme všechny, kdo nesdílejí náš osobní názor a náš postoj k životu. Jak může být Bůh viděn v tomto světě! Co všechno prožíváme na různých skupinách v médiích, často se musíme stydět! Vše ústí do zkoušek víry v církvi. V době otce Filipa i dnes.

Když chceme zastavit velké války, musíme chtít zastavit i malé války. A modleme se k Bohu, abychom se dokázali dívat na svět všech lidí pohledem Božím: každého bez výjimky v jediném, všezahrnujícím pohledu lásky celé Trojice. To je jádro misionářské schopnosti církve. Bez lásky ke konkrétnímu člověku v každodenním životě, jak jej nahlíží stále i Bůh, není naše křesťanství autentické. Tato láska se musí projevovat i v naší angažovanosti, takže nejen láska – cit, ale i angažovanost v lásce. Pokud se zasazujeme o zachování stvoření, pokud přijímáme uprchlíky a zasazujeme se o mír, nestáváme se pouhou sociální organizací! Spojujeme v jedno lásku Boží a lidskou, zde a nyní. Naplňujeme tím veškerou míru lásky k člověku. Naplňujeme tím i službu církve světu, což je povinnost církve.

Jsem rád, že jsou zde i mladí lidé a děti. Lidé, kteří jsou v mém věku, vědí, že se budou mít trochu či více lépe, když i náš život, život naší generace, bude bohatší duchovně. Domníváme se, že jim bude stačit dosáhnout život praktičtější a pohodlnější? Tato generace vidí hrozby budoucnosti: mimo jiné globální oteplování, válku na Ukrajině a pandemii. Copak není dost zjevných důvodů k zoufalství? Křesťan nemusí být zoufalec. Věříme v Boha a tato víra nám pomáhá pracovat nejen pro dobrý svět, ale pro svět lepší. Kdy bude lepší? Tam, kde je spojena vjedno Boží láska a láska člověka. Toto propojení žil i dobrý pater Filip. Jen tato propojenost z nás dělá svědky evangelia i v době různých podob globálních mocí. Blahoslavený otec Filip, apoštol Boží lásky a lásky člověka, se nyní za nás přimlouvá. Ať každý z nás se stává člověkem láskyplného setkání.


Foto: jesuits.global.


 odeslat článek     vytisknout článek



Související články
11.8.2022 Nový kostel svatého Ignáce ve Vitebsku
28.7.2022 Maďarský muzikál o životě svatého Ignáce
14.7.2022 Blahořečení P. Jana Filipa Jeningena SJ
4.7.2022 Blahořečení P. Jana Antonína Solinase SJ
19.5.2022 Otec Kino, stavitel mostů



Náš tip

Rozhoduj se jako jezuita

Samuel Prívara, Pavel Banďouch

Denně stojíme před množstvím pro náš život méně nebo více důležitých rozhodnutí. Vždy bychom se ale chtěli rozhodnout správně. Co to ale vlastně je správné rozhodnutí? Křesťané věří, že rozhodování není záležitost pouhého rozumu, zároveň bychom se však neměli nechat vláčet emocemi…
více »






Úmysly Apoštolátu modlitby

Úmysl papeže Za církev otevřenou všem
Modleme se, aby církev, věrná evangeliu a odvážná při jeho ohlašování, byla místem solidarity, bratrství a otevřenosti a stále více žila v atmosféře synodality.
Národní úmysl Za volby do senátu
Modleme se, aby nově zvolení senátoři vykonávali svůj úkol poctivě a spravedlivě.
více »

Nejbližší duchovní akce

Duchovní cvičení pro všechny


Kněžské exercicie


Kněžské exercicie


Jednodenní duchovní obnova pro zaměstnance Charity


více »

Kalendárium

Památka bl. Didaka de San Vitores

Památka bl. Jana Beyzyma


JESUIT.CZ © 2006 Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova, Ječná 2, 120 00 Praha 2   webmaster: Tomáš Novák   design: Jozef Murin, Lukáš Kratochvil