Články

Volba vždy znamená naši odpovědnost

Pavel Ambros

Podle Lukáše se stáváme pravými Kristovými učedníky rozhodováním. Způsobem rozhodování. Jinými slovy, člověk nemůže být učedníkem bez určitého stylu rozlišování. V čem tento styl spočívá? V přijetí logiky evangelia. Dvakrát slyšíme ono jednoznačné: Nemůže být mým učedníkem (Lk 14,27.33) Uvádí dvě podmínky, aby se člověk mohl stát učedníkem. Základní podmínkou se zdá být schopnost rozlišovat, tedy zastavit se a zhodnotit skutečnost, rozpoznat, o co se jedná a jak jednat: v prvním případě jde o stavbu věže, ve druhém o krále, který musí vyrazit do boje. Stavba a boj jsou dva obrazy, které symbolicky připomínají dynamiku našich životů. Máme projekt, který musíme realizovat, a zároveň nevyhnutelně narážíme na obtíže, kterým musíme čelit.

Aby se člověk mohl rozhodnout, musí se nejprve stát svobodným k rozhodování. Nemá smysl předstírat, že si vybíráte cíl cesty, když už máte jízdenku v kapse. Svatý Ignác mluvil o lhostejnosti tváří v tvář různým hypotézám, které jsou ve hře. V Lukášově textu Ježíš dvakrát, na začátku a na konci, naráží na tuto svobodu, či spíše osvobození, ke kterému člověk musí osobně dojít: milovat více (Lk 14,26) a zříkat se toho, co považujeme za vlastní (Lk 14,33). Cesta rozlišování začíná hledáním našich neuspořádaných náklonností, nejen hříchů, ale neuspořádaných podle našeho celoživotního zaměření: služba Bohu! Ve skutečnosti se náš život mnohokrát zaplete do věcí, které jsou také dobré, ale které nám blokují cestu. K tomu, abych si vybral nějakou věc, nestačí, že je dobrá sama o sobě, musí být dobrá i pro mě v tomto okamžiku, abych šel k cíli svého života. Existují sice dobré věci samy o sobě, ale někdy hrozí, že nás spoutají a nedají nám chodit.

K tomu, abychom se stali učedníky, nestačí jít k Pánu. Učedníkem se člověk nestane, dokud nenajde správné místo jeho srdce. Ježíš je ten, kdo se mi stane mistrem v mých životních křížích. Pouze toto následování umožňuje učit se. Když stojíme za mistrem, můžeme vidět, kam klade nohy, a naučit se tak jeho stylu. Musíme Ježíše navštěvovat, rozjímat o něm, pozorovat ho, abychom se naučili jeho měřítkům. Jen tak se můžeme, když stojíme před rozhodnutím, ptát sami sebe: Kam by v této situaci Ježíš položil nohy? Rozhodnout se znamená být spíše na jedné než na druhé straně. V našem případě to znamená, že se rozhodneme pro logiku světa, nebo pro logiku evangelia. Toto rozdělení stran nám umožňuje pochopit, co znamená nést svůj kříž. Vskutku nejde o to, abychom pasivně přijímali neštěstí, které nás potkalo, ale abychom na sebe vzali tíhu logiky evangelia: abychom se každý den rozhodovali a snažili se nechat inspirovat Božím slovem. Kříž je Boží logika a nést kříž znamená rozhodovat se podle této logiky.

Foto: Alena Rousová.

 odeslat článek     vytisknout článek