Sdílení Boží lásky vrcholí v Ježíši Kristu

17.7.2020 

Část promluvy P. Adolfa Kajpra SJ z 28. května 1947

Myšlenky o Bohu, který rozdává svoji lásku.


Trojjediný Bůh Otec, Syn a Duch svatý je sám v sobě nejvýš blažený. Tento Bůh je nevýslovně svobodný, je na všem nezávislý. Dobrota a láska obsahuje v sobě však zvláštní druh nutnosti: Nutnost, potřebu se sdílet. Bůh právě proto, že je tak dobrý, jaksi nemůže nesdílet svou dobrou, proto tvoří bytosti, jimž chce sdílet svou blaženost, chce jim ji sdílet v té míře, v jaké jsou schopni a ochotni ony Boží dary do sebe přijímat.

Proto ona Boží sdílnost, ono tíhnutí lásky jde až na vrcholky možností, proto celé toto sdílení Boží lásky vrcholí v Ježíši Kristu. On je nejdokonalejším a jedině hodným výtvorem umění Boží lásky a všechno ostatní se řadí kolem něho.

My všichni jsme jaksi jen pro něho, a kdyby on nebyl, nebyl bych ani já nikdy existoval a hvězdy by nikdy nebyly zářily na obloze a nebylo by moří a ničeho, protože to všechno je jen pro něho. Všechny věci jsou skrze něho a pro něho a vše má jen v něm své trvání.

Protože láska Boží je jedinou pohnutkou jeho činů a protože Duch svatý je nejvyšší zosobnění této lásky, proto je i celá nejsvětější osobnost Kristova zvláštním způsobem dílem Ducha svatého. Duch svatý, protože je duch, protože je svoboda a láska, se projevuje nejvíce tam, kde je nejvíce svobody a lásky.


Zdroj: Adolf Kajpr, Ministerium verbi (Kázání o mši svaté, o posledních věcech člověka a o rozličných aspektech víry), k vydání připravil Vojtěch Novotný, Univerzita Karlova, nakladatelství Karolinum, 2017, s. 404).
Foto: Alena Rousová.

Alena Rousová

Copyright © 2003-2021 Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova. Všechna práva vyhrazena. provincie.boh@jesuit.cz.