Zájem svatého Ignáce o subsaharskou Afriku

6.4.2021 

Řím. V rámci přípravy na Ignaciánský rok připravil P. Festo Mkenda SJ z římského Archivu Tovaryšstva Ježíšova další historický exkurz.

5. Vliv svatého Ignáce v subsaharské Africe v sedmnáctém století

Odchod jezuitů z Konžského království v roce 1555 jejich přítomnost v subsaharské Africe neukončil. Úsilí svatého Ignáce o Etiopii začalo přinášet určité ovoce, když tam jezuité v roce 1557, tedy rok po smrti světce, založili misii. O tři roky později, v roce 1560, vstoupili tři jezuité do oblastí, které dnes nalezneme na území Mosambiku a Zimbabwe, další čtyři dorazili do Luandy v Angole na jižní hranici Konžského království.

Počáteční snaha Mosambiku a Zimbabwe vydržela jen krátce a skončila umučením tamního představeného P. Gonçala da Silveira (1526–1561) u soudu v Mutapě. Před nástupem do misie v jihovýchodní Africe byl Silveira provinčním představeným v Goa, kam byl jmenován svatým Ignácem. Pravděpodobně na základě této skutečnosti vytvořili umělci díla, která znázorňovala prvního a nejoblíbenějšího jezuitského mučedníka v Africe, který byl na kontinent vyslán samotným zakladatelem Tovaryšstva. I když se tyto představy zdají poněkud přepjaté, nejsou bezvýznamné, protože jezuitské misie ve východních částech Afriky byly vždy pod pravomocí goanské provincie.

Po počátečním neúspěchu v Mosambiku a Zimbabwe byla misie v jihovýchodní Africe obnovena v roce 1610 a trvala až do vyhnání jezuitů z Portugalska a jeho panství v roce 1759. Podobně jezuité mohli kvůli zdlouhavým dobyvačným portugalským válkám v jihozápadní Africe zahájit misii až na počátku sedmnáctého století. Jakmile to však dokázali, jejich misie se značně rozvinuly. Luanda na pobřeží Atlantiku byla jejich hlavním střediskem. Odtamtud své působení rozšířili do nitra Angoly a sloužili přímo africkým populacím. Zatímco Mateus Cardoso (1584–1625) v roce 1624 přeložil základní přehled katolické nauky do konžštiny, angolský jezuita António do Couto († 1666) vydal další katechizmus v latině, portugalštině a kimbundštině v roce 1642.

Jezuité v Angole velice očekávali kanonizaci svatého Ignáce v roce 1622. V tomto roce byla v Luandě otevřena slavná kolej Ježíšova. Věnovala se vzdělávání mnoha studentů portugalského a afrického původu až do vypuzení Tovaryšstva z Portugalska a jím ovládaných oblastí. Ke koleji přiléhal velký jezuitský dům a velkolepý barokní kostel, který byl navržen tak, aby zrcadlil vznešenost jezuitského kostela Jména Ježíš v Římě. Tato budova, pojmenovaná Kostel Ježíšův, byla po dokončení považována za nejvyšší zděnou stavbu na jižní polokouli.

Stavba kostela, která byla zahájena v roce 1612, pokračovala dvacet pět let. Ještě předtím, než byl dokončen, sloužil kostel jako centrum obzvláštních jezuitských událostí. Slavilo se zde blahořečení Františka Xaverského v roce 1619. Nejvýznamnější bylo, že kostel byl dějištěm velkolepých oslav kanonizace svatého Ignáce a svatého Františka Xaverského dne 12. března 1622. Toto je pravděpodobně jediné místo v Africe, kde byla tak velkolepě proveden kanonizace zakladatele jezuitů.


Zdroj: Světové Tovaryšstvo.
Foto: Portugalská poštovní známka z roku 1963 s fotografií bývalého jezuitského kostela Ježíše v Luandě.

8

Alena Rousová

Copyright © 2003-2021 Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova. Všechna práva vyhrazena. provincie.boh@jesuit.cz.