Jsi přesně to, co hledal

31.12.2021 

Otec Pavel Ambros SJ ke slavnosti Matky Boží, Panny Marie

Dnešní evangelium opět staví do popředí pastýře. Ti, kteří jsou vyděděnci, kteří jsou především vyloučeni ze života Tóry, Zákona, jsou o vánoční noci důvěrníky Božích tajemství. Bohu záleží na tom, aby jim tuto událost o narození dítěte dal na vědomí. Oznamuje jim, co bylo o dítěti řečeno.

To, co nestačilo k pochopení zvěstování anděla Gabriela, co se trochu vyjasnilo při setkání s Alžbětou, je nyní zjevně otevřeno slovy pastýřů. Přivádí Marii k pochopení toho, jak lidské a božské se stává jedním. Skládá si dohromady to, co se událo a událostí otevírá. „Maria však to všechno uchovávala v srdci a rozvažovala (συμβάλλουσα) o tom.“

Sloveso συμβάλλω (= rozmlouvat, radit se, zvažovat, rozvažovat; setkat se; střetnout se) naznačuje něco ještě více než racionální uvažování. Znamená něco jako skládat dohromady. Představme si, že přitom hledáme a chceme najít druhou polovinu toho, co bylo roztrženo na dva kusy, vedví. Musím to znovu složit s tím, co mám v ruce. To je to, co Maria nyní dělá: je to pravé naplnění dnů porodu, postupně se začíná stávat Matkou, umí skládat dohromady věci, které nikdo jiný než matka nedokáže. Toto je Mariino umění. Sama sebe staví do školy dějin, událostí a lidí ve světle Slova. To je kontemplace: najít v našem každodenním, konkrétním životě jeho spojení s Bohem, vidět, jak se vše otevírá Kristovu životu, je v Kristu.

Kabasila nám svými homiliemi o Matce Boží pomáhá zasadit tuto scénu do skutečného kontextu, kterým je Otcova láska. Jeho vizí je vtělení, úplné spojení Boha s člověkem. K tomu však musí být připravena úrodná půda. Nikdo není schopen přijmout Boha, pokud mu to Bůh neumožní. Proto je Maria plná milosti a podléhá stálému Božímu působení. Maria nemá pohled zaměřený na sebe sama. Nemá „já“, které by musela bránit, ale naopak, její vůle je svobodná od sebe sama, je již v lásce. Otec sděluje Marii lásku, kterou ona - i ve svém lidství - potřebuje, aby byla schopna přijmout jeho plán, neproniknutelné záměry. Není to otázka dovednosti, je to Bůh, kdo ve své lásce předjímá: milost nás předchází. Není důležité všemu hned rozumět, ale držet se toho a vážit si toho. Důležité je vztahové a osobní sblížení, její a Boží, dalo by se říci synergie.

Vánoce nám říkají, že my sami jsme Kristovým přijetím lidství zasvěceni do Božího plánu se světem. Maria je stále živým proroctvím. Křest je právě onou událostí, v níž bylo naše lidství oděno Bohem. Křest v nás umožňuje vše, co Bůh připravil v Marii, aby naplnil svůj plán, protože jsme milováni.

Proto je Maria také naší Matkou a znamením jisté naděje. Vraťme se k nádhernému požehnání, které zaznívá v prvním čtení a předem uvádí celý nový rok před námi. „Ať tobě Hospodin požehná a ochraňuje tě! Ať tobě Hospodin ukáže svou jasnou tvář a je ti milostivý! Ať Hospodin obrátí k tobě svou tvář a dopřeje ti pokoje!“ Rabíni jej vysvětlují takto: „Kéž nalezneš toto světlo, které zaplavuje Boží tvář, když na vás hledí. Protože jsi jím milován, Bůh našel svého milovaného. A když najde svou milovanou, usměje se. Kéž se podíváte na Boha, který se na vás usmívá. Jsi totiž přesně to, co hledal, tak jako milovaný hledá svou milou, a když ji najde, jeho tvář se změní, osvítí, usměje se.“

Jestliže Bůh vykonal toto velké dílo v Marii tím, že jí sdělil lásku, aby lidstvo mohlo přijmout božství, a jestliže my jsme toto lidstvo, pak si jistě můžeme být jisti, že jsme povoláni hledat ve všem a všude Boží tvář, která se na nás usmívá, světlo, které ozařuje jeho tvář, protože my jsme přesně to, co hledal. Protože se chtěl spojit s lidstvem, aby mu sdělil, čím je.

Zvukový záznam je ZDE.

Foto: Ivan Dobrovolský.

Pavel Ambros

Copyright © 2003-2022 Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova. Všechna práva vyhrazena. provincie.boh@jesuit.cz.