Rozhovory

Jen se dívám, jak to všechno Pán dělá

Jan Regner

Milý Petře, gratuluji i jménem našich čtenářů k jmenování. Jak jsi zprávu od otce generála přijal?

S pocitem silného údivu, že zřejmě ten nejméně vhodný z navržených otci generálovi dostává toto pověření. Zaplavuje mě pocit hluboké vydanosti našemu Pánu. Jen v pohledu na Něj mohu zůstat klidný, protože On je neomylný a když někoho k něčemu volá, ví, proč to dělá.

Jezuité v Evropě jsou v situaci, kdy se snaží přehodnotit své struktury a sjednocovat se do větších celků. Jak vnímáš tento proces?

Vím, že tento proces probíhá. Zatím asi nemáme úplně vyjasněno, jak se do něho zapojit. Budeme pokračovat v hledání cest.

Dovol mi trochu osobnější otázku. Co tě vlastně přivedlo do řádu? Čím tě přitáhla ignaciánská spiritualita?

Byl to slovenský kněz jezuita Antonín Lapšanský, který byl v mé rodné farnosti kaplanem a kterému jsem ministroval. I když po roce byl přemístěn, vztahy mezi ním a naší rodinou se udržely. Když jsem mu řekl během studia gymnázia, že uvažuji o kněžství, sdělil mi, že existuje i cesta řeholního života. A tak jsem s jeho pomocí začal poznávat jezuitský řád. To vše se dělo za komunistické totality, tedy utajeně a opatrně. Takže jsem o jezuitské spiritualitě nevěděl celkem nic, přitáhl mě příklad a horlivost tohoto kněze pro věc Boží.

Jak vzpomínáš na zkušenosti s mezinárodním Tovaryšstvem, které jsi udělal během studií v Innsbrucku a v rámci pobytu na třetí probaci v Manile?

V Innsbrucku to bylo mé první setkání se světovostí Tovaryšstva. Tam se nacházeli studenti z různých zemí, hodně jich bylo z Indie. Díky jim jsem mohl při cestě do Manily navštívit Indii a měsíc strávit v jejich nádherné zemi a navštívit některé jejich komunity. Pobyt na Filipínách znamenal pro mě kromě jiného poznání, že myšlení a přístupy asijského člověka jsou odlišné od našeho evropského způsobu.

Dlouhá léta jsi působil jako superior velehradské komunity a rektor baziliky na významném poutním místě. Během tvého působení navíc celý areál prošel dost radikální a nákladnou proměnou. Jak hodnotíš toto období?

Byla to doba, kdy jsem stále zakoušel, že Bůh si sám vede své dílo. Nejsem odborník na stavebnictví a opravy budov. Přesto se ale vždy v pravý čas našli lidé, kteří nastoupili, aby pomohli toto dílo tvořit. Byla to doba, kdy jsem stále zakoušel přízeň našeho Pána. Mnohokrát jsem si to uvědomil, že se vlastně jen dívám, jak to všechno Pán dělá.

Jaké jsou tvé priority a jaké úkoly bys rád realizoval v úřadu provinciála českých jezuitů?

Nemám žádné priority. Vše je důležité, co zrovna k řešení přichází. Budu se snažit být uchem, které „poslouchá, co mluví Duch církevním obcím“ (srov. Zj 3,6), tedy obci Tovaryšstva Ježíšova. Pomáhejte mi proto, prosím, modlitbou, abych dobře slyšel. Děkuji.

P. Petr Přádka SJ se narodil 16. dubna 1961 a pochází z Frenštátu pod Radhoštěm. Během studia gymnázia zatoužil stát se knězem. Do řádu vstoupil tajně 31. července 1980. Teologii vystudoval na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě Litoměřicích a kněžské svěcení přijal v Olomouci 27. června 1987 z rukou biskupa - apoštolského administrátora Josefa Vrany. Jeho prvním kaplanským místem byl Frýdek, pak se stal administrátorem v Mohelnici. Po revoluci se stal na pět let spirituálem biskupského gymnázia v Brně. Dva roky studoval postgraduálně pastorální teologii v Innsbrucku a poté se přesunul na půl roku do filipínské Manily, kde absolvoval závěrečnou část své řeholní formace. Poslední sliby složil 8. prosince 1999 a tři roky pak zastával funkci rektora pražského kostela sv. Ignáce na Karlově náměstí. Od 1. dubna 2003 působí jako farář římskokatolické farnosti při bazilice Nanebevzetí Panny Marie a sv. Cyrila a Metoděje na Velehradě a jako superior tamní jezuitské komunity.

 odeslat článek     vytisknout článek