Články

Úmysly Apoštolátu modlitby na měsíc říjen

Pavel Ambros

Žijeme v době kulturního relativismu. Nabízí takovou smířlivost, až promíjí morálně nepřijatelné věci. Dokonce se šíří strach je odsoudit.

„Kultura relativismu je chorobný jev, který nutí člověka využívat druhého a zacházet s ním jako s pouhým předmětem, ukládá mu nucené práce anebo jej uvrhuje do otroctví v důsledku zadlužení. Je to způsob myšlení, který vede k sexuálnímu zneužívání dětí nebo k opouštění starých lidí, kteří už nejsou užiteční. (…) Pokud neexistují objektivní pravdy ani stabilní principy kromě uspokojování vlastních aspirací a bezprostředních potřeb, jaké hranice může mít obchodování s lidmi, organizovaný zločin, obchod s drogami, obchod s krvavými diamanty a srstí zvířat, kterým hrozí vyhynutí? Není to tentýž způsob myšlení, který ospravedlňuje získávání orgánů od chudých za účelem jejich prodeje nebo jejich využití k experimentům anebo skartaci dětí, protože nevyhovují přáním svých rodičů?“ (Papež František, Laudato si’, 123)

Úmysl evangelizační: Za křesťanská společenství na asijském kontinentě, aby s misijním duchem ohlašovala evangelium těm, kdo na ně ještě čekají.

„Kolik samoty a utrpení, jaké vzdálení se Bohu je na četných periferiích Evropy a Ameriky a v mnoha městech Asie! Současný člověk v každé zeměpisné šířce dnes velice potřebuje cítit, že jej Bůh má rád a že láska je možná! Křesťanská společenství mají díky vám, misionářským rodinám, zásadní úkol, totiž zviditelnit toto poselství. Jaké poselství? Kristus vstal z mrtvých, Kristus žije! Kristus žije mezi námi!“

Když v těchto dnech probíhá synoda o rodině, můžeme si připomenout slova sv. Jana Pavla II.: „Ten, kdo zakládá rodinu, činí akt důvěry vůči budoucnosti a podává svědectví o své naději. Asijské rodiny to prožívají velmi silně: evangelizujte Asii.“ Polský papež tím chtěl říct, že filipínské rodiny přijímají život s radostí a stejně tak žijí i svou víru. V přilnutí ke kultuře rodiny je cosi prorockého nejen v Asii, ale i v Evropě.

Úmysl národní: Za zodpovědné a poctivé křesťany, kteří budou v církvi dobrými hospodáři duchovního i hmotného bohatství.

„Velké bohatství křesťanské spirituality, zrozené během dvaceti století z osobních a komunitních zkušeností, představuje velkolepý přínos ke snaze o obnovu lidstva. Rád bych nabídnul křesťanům některé linie ekologické spirituality, které se rodí z přesvědčení naší víry, protože to, čemu nás učí evangelium, má důsledky v našem způsobu myšlení, cítění a v životě.

Nebude totiž možné zasadit se o velké věci pouze naukou, bez mystiky, která nás oživuje, bez vnitřní hybné síly, která podněcuje, motivuje, povzbuzuje a dává smysl osobnímu i společnému konání.“

„Vnější pouště se ve světě množí, protože vnitřní pouště se staly nedohledné.“(Papež František, Laudato si’, 216–217)

 odeslat článek     vytisknout článek