Rozhovory

Scholastici z koleje del Gesù natočili krátký film o svatém Ignáci

Alena Rousová

"Ohromilo mě, že i v předvečer své smrti dospěl Ignác k pozoruhodné rovnováze mezi praktickými záležitostmi své odpovědnosti a vlastní mystickou zkušeností. Po celý svůj život Ignác neustále rostl v duchovním životě, který získával hloubku. To je zvláště patrné v závěrečné fázi jeho života; v té, o které můžeme s Jeronýmem Nadalem říci, že žil rozjímání v činnosti.“

Takto začala konverzace s Chamikou Nipunem, srílanským scholastikem, který je v prvním ročníku teologie na mezinárodní koleji del Gesù v Římě. Je jedním z hlavních členů malého týmu, který vytvořil krátké video drama z posledních dnů života svatého Ignáce. Chamika pomohl napsat a řídit projekt, který vznikl jako nápad a utvářel se do podoby projektu během měsíců karantény.

Chamiko, proč jste chtěli natočit tento film o svatém Ignáci?

Považuji za privilegium studovat teologii v Římě; je to také výsada žít s jezuity z celého světa. V koleji del Gesù máme šanci žít v blízkosti „kameret“, pokojů, kde svatý Ignác strávil druhou část svého života. To nám dává pocit, že jsme v tomto období života blízcí Ignácovi a jeho spiritualitě. Místnosti jsou společným dědictvím všech jezuitů, ale bohužel mnoho z nich by nemělo šanci je zažít jako my. Myslím, že je naší povinností sdílet tuto zkušenost. Mysleli jsme si, že výroba audiovizuálního dramatu je dobrým způsobem, jak toho dosáhnout v dnešní kultuře, a mohlo by to také dobře zapadat do Ignaciánského roku.

Co přesně je předmětem videa?

Název „Kulhavý poutník; římský pobyt“ zdůrazňuje hlavní myšlenky. „Kulhavý poutník“ samozřejmě odkazuje přímo na Ignáce, který se považoval za poutníka. Nikdy nebyl tak spokojený, jako by s konečnou platností dosáhl cíle. Vždy rozlišoval, aby našel Boží vůli. Samozřejmě skutečnost, že celý život kulhal, nejen evokuje jeho tělesné postižení, ale také jeho psychologické a duchovní kulhání. Zažil nejistotu, kterou dokázal překonat nalezením jistoty ve vztahu k Bohu. Kulhavý svatý muž! Potřeboval Boha, aby se na své cestě pohnul kupředu. To by mohla být také naše společná výzva, rovnováha lidského úsilí s Boží milostí.

A proč se zaměřujete konkrétně na poslední dny jeho života v Římě?

„Římský pobyt“ se vztahuje nejen na jeho poslední dny, ale také na poslední období jeho života, kdy se v mystickém vztahu k Bohu věnoval vedení a rozvoji Tovaryšstva. Například v den před smrtí, když už věděl, že nastal jeho čas setkat se se svým Stvořitelem, uprostřed bolesti stále hovořil o potřebě zakoupit pozemek pro římskou kolej.

Jeho odchod z tohoto světa byl ve své jednoduchosti jedinečný. Nesnažil se svolat své druhy, aby jim dal svou poslední vůli, zprávu, požehnání. Zemřel jednoduše na posteli, aniž by z toho dělal „událost“. Ve videu to byl pro mě ten nejvíc se dotýkající okamžik, protože zachycuje vhled do jeho života. Dalším aspektem jeho spirituality, který považuji za inspirující, je jeho indiference - jeho svoboda ve službě Bohu, jak je vyjádřena v principu a fundamentu ve cvičení číslo 23: „Neměli bychom dávat přednost zdraví před nemocí, bohatství před chudobou, cti před potupou, dlouhému životu před krátkým.“ Jeho smrt byla pouhým přechodem vedeným jeho Stvořitelem, pohybem poutníka z jednoho stavu života do druhého. Jeho cílem bylo pouze vzdávat Bohu chválu a úctu vším, co udělal, zejména na smrtelném loži.“

Je to krátký film, který netrvá déle než dvacet minut. Natáčení je dokončeno. Pracuje se na zdokonalení scénáře - reflexi Ignáce, kterou jsme slyšeli v mluveném komentáři. Doplní ji hudba a originální písně. V Říme budou připraveny anglická a italská verze. Chamika je velmi vděčný otci rektorovi del Gesù Orlandu Torresovi za jeho povzbuzení od počátku díla, svým spolubratrům, profesorům, personálu del Gesù a komunikační jednotce kurie za jejich velkorysou podporu a radu. Všechno by mělo být dokončeno a připraveno před začátkem Ignaciánského roku - v polovině roku 2021.

Zdroj/Foto: Světové Tovaryšstvo.

 odeslat článek     vytisknout článek