Dokumenty

Smrt Ježíše Krista

Alena Rousová

Věřit znamená uznat, že to, co je moudré a krásné a správné a velké, určuje jedině on. A já musím oddaně a poslušně hledat: Jak si představuješ můj život? A při tom musím zároveň věřit, že mne má nekonečně rád a že je nekonečně moudrý, a že tedy když jde nějakou cestou, že je to jediná správná cesta, a že tedy odchylovat se od té cesty je hřích, ale že je to zároveň šílenství. Jsme-li tedy věřící lidé, pak Kristova smrt na kříži se nám nemůže jevit jako bolestné ztroskotání krásného, ale jaksi slabého života, nýbrž jako záblesk nejvyšší síly, největší moudrosti, vší krásy a dokonalosti.

Jen tehdy, když o tom budeme přesvědčeni do morku svých kostí, budeme skutečnými křesťany. Přiznejme si, že i my čekáme tak nebo onak za svoji zbožnost odměnu na této zemi. Nečekáme toho snad zrovna mnoho, ale přece jen čekáme tzv. slušnou existenci. Když však i v ní nastanou nějaké trhliny, když např. nějaká těžká nemoc udělá kříž přes naše rozpočty, když nás stihne někde nějaké velké zklamání, pak naše víra obyčejně strašně kolísá. Pak to docházívá tak daleko, že se ptáme, nač vlastně věříme a co z toho máme. A tehdy začneme vypočítávat Pánu Bohu, kolik je lidí, kteří si dělají, co chtějí, a kteří se přece mají tak krásně, kterým se všechno daří.

A to všechno je proto, že nemáme pravou víru. Že sice snad smekáme před křížem a znamenáme se jím dosti často, ale nemáme odvahu domyslit, co to znamená být skutečně žákem Ukřižovaného. Jej přece Otec miluje celou svou nesmírnou, nekonečnou božskou láskou. A přece mu neušetřil kříž a celé to moře útrap, jež s ním souvisí. Ani my bychom tedy neměli pochybovat o lásce Boží tehdy, když nám tato láska posílá útrapy, ba měli bychom se z nich radovat, protože nás činí podobnější Synu Božímu, a v tom je všechna krása a všechna dokonalost.

„Jsi-li Syn Boží, sestup z kříže a uvěříme Tobě.“ Tak mluví pod křížem lidská moudrost. Ti lidé by se ani potom nebyli stali věřící. Ve svém nejhlubším nitru by byli zase zůstali nezměněni, jen vnější úctu a obdiv by byli projevili. To však Pánu Ježíši nikdy nestačí, on nás chce naprosto celé, ale proto také nesestupuje z kříže, protože on sám se nejdříve celý dává a teprve pak i nás celé chce.

Křesťanství není jenom snůška symbolů, křesťanství je Kristus, Kristus ukřižovaný, jenž zemřel se slovy „dokonáno jest“, ale jenž vstal z mrtvých, aby už neumřel, nesmrtelný Kristus, jenž i na Velký pátek žije a kraluje. Křesťan je tedy člověk, jenž osobně věří a cítí, že mu na Velký pátek někdo umřel. Ale ten někdo je více než otec a matka. Když ti nám umřou, je nám smutno, ale my při tom cítíme, že třeba dále žít i bez nich. Kristus naproti tomu je srdce mého srdce a duše mé duše, všecek můj život jenom z něho proudí. A ne neosobně, necitelně, tak jako snad paprsky ze slunce, nýbrž vědomě, s láskou. On myslil na mne i tehdy, když umíral, právě tehdy, když umíral. Pokud bude lidstvo lidstvem, bude vždycky slavit Velký pátek, protože na Velký pátek se mu zjevilo tolik lásky, že se jí celou věčnost nenabažíme.

Zdroj: Adolf Kajpr, Ministerium verbi (Kázání o mši svaté, o posledních věcech člověka a o rozličných aspektech víry), k vydání připravil Vojtěch Novotný, Univerzita Karlova, nakladatelství Karolinum, 2017, s. 391-397).
Foto: Ivan Dobrovolský.

 odeslat článek     vytisknout článek