Názory

Eberhard von Gemmingen SJ o papeži Benediktu XVI.

Pavel Ambros

Dovolte mi, abych představil své myšlenky o papeži Benediktovi.

Benedikt byl znamenitý teolog, mimořádný. Byl rovněž bystrý pozorovatel společnosti a jejího vývoje. V prvé řadě byl myslitelem, nikoli vůdčí osobností. Jeho kniha Úvod do křesťanství se stala celosvětovým bestsellerem v mnoha jazycích. Velmi četné jsou jeho projevy k akademikům, poslancům a lidem na odpovědných místech. Jako profesor byl zván na bezpočet přednášek. Zároveň dokázal v kázáních přesvědčivě vysvětlit evangelium každému myslícímu člověku.

Nejdříve bych rád uvedl Benediktova omezení:

Bylo by lepší, kdyby se papežem nestal, protože jako papež musel „vést“, bojovat proti opozici, dělat personální a materiální rozhodnutí. A tady to měl velmi těžké. Rozhodnutí, která musel učinit, ho trápila více než jeho předchůdce a pravděpodobně také byl odkázán na méně kompetentní poradce. I zde se projevila jeho plachost. Bál se, že udělá něco špatně. Ani úřad biskupa nebyl jeho šálkem čaje. Rozhodně se nechtěl stát papežem a také věděl, že to neodpovídá jeho schopnostem.

Jeho nepříliš rozvinutá znalost lidské povahy se projevila i v neuspokojivých personálních rozhodnutích. Jmenoval lidi do funkcí na základě důvěry v ně, a ne na základě jejich kvalifikace.

Své hlavní projevy si psal sám a pravděpodobně je nenechal zkontrolovat odborníky. Kritičtí korektoři by ho upozornili na pasáže, které později média nemilosrdně probírala. A vedly k hrubým dezinterpretacím.

Jeho pronikavý úsudek ve věcných záležitostech byl vykládán jako přísnost vůči lidem.

Vatikánské komunikační kanály nebyly a stále nejsou v pořádku. Vysvětlení a opravy ze strany vatikánských mluvčích proto často nebyly dostatečně rychlé a jasné. Náprava ve věci Kněžského bratrstva svatého Pia X. přišla příliš pozdě. Mnohá média byla stále „připravena skočit“, aby hledala a našla papežovy chyby.

Největší síla papeže Benedikta spočívala v jeho boji na poli intelektuálním: možnost spojení víry a rozumu

Především mu šlo o Evropu. Celý život se potýkal s osvícenstvím. Protiklad mezi vírou a rozumem byl velkým nedorozuměním. Víra není v rozporu s rozumem. Víra je něco jiného než rozum. Ti, kteří se rozhodli pro skok víry, uznávají, že tento skok je zodpovědný a v tomto smyslu rozumný.

Papež Benedikt XVI. dne 21. listopadu 2012 řekl: „Bůh totiž není absurdní, třebaže je mystériem. Tajemství samo není iracionální, ale překypuje smyslem, významem i pravdou. Pokud rozum nazírá tajemství a vidí tmu, není tomu tak proto, že by tajemství neobsahovalo světlo, ale spíše proto, že jej obsahuje příliš mnoho.“

Při jiné příležitosti řekl: „Jsem přesvědčen, že ve velkém lidském dobrodružství, které spočívá v pokusech o odhalení tajemství člověka a vesmíru, je naléhavě zapotřebí neustálého dialogu a spolupráce mezi světem vědy a světem víry, aby bylo možné budovat kulturu úcty k lidské osobě, lidské důstojnosti, lidským právům, budoucnosti naší lidské rodiny a udržitelnému rozvoji naší planety. Bez této nezbytné interakce opouštějí velké otázky lidstva sféru rozumu a pravdy a jsou ponechány napospas iracionálnu, mýtům a lhostejnosti, k velké škodě lidstva, míru ve světě a našeho konečného osudu.“ (8. 11. 2012)

I dnes stojí za to se s Benediktem seznámit a číst ho. Jeho myšlení také pomáhá snášet a možná i řešit těžkosti naší doby: Nestřídmost ve spotřebě, v ničení světa, v komunikaci, ve víře v ideologie a v násilí. Válka na Ukrajině je také válkou ideologickou. Kromě zbraní svět potřebuje především racionální myšlení a naději víry.

P. Eberhard Freiherr von Gemmingen-Hornberg SJ (4. 4. 1936, Bad Rappenau /Bádensko-Württembersko/) je německý jezuita. Po absolvování střední školy vstoupil Eberhard von Gemmingen do jezuitského řádu. Jak je u jezuitů zvykem, nejprve absolvoval tříleté studium filozofie a poté studoval katolickou teologii na Univerzitě Ludvíka Maxmiliána v Mnichově, na Univerzitě Leopolda Františka v Innsbrucku a na Univerzitě Eberharda Karla v Tübingenu. V roce 1968 přijal v Mnichově z rukou kardinála Julia Döpfnera svátost kněžského svěcení. Zapojil se do pastorační činnosti a přes otázku současných forem hlásání evangelia našel cestu k žurnalistice. V roce 1980 ho jeho řeholní představený uvolnil jako církevního zástupce v Druhém německém televizním kanálu (ZDF). Již v roce 1982 přešel do Rádia Vatikán. V letech 1982–2009 vedl německojazyčnou redakci Rádia Vatikán.

Převzato z Jesuiten in Zentraleuropa.

 odeslat článek     vytisknout článek