Aktuality

Misionář santálských kmenů P. Anthony Debono SJ

Otec Debono se narodil ve Victorii na ostrově Gozo, který náleží do souostroví Malta, ve zbožné rodině Giovanniho Maria a Rosy Maria Debono.

Po ukončení studia v semináři ve Victorii se 15. září 1904 připojil k jezuitům v Palermu. Dne 25. července 1920 byl vysvěcen na kněze a v roce 1924 složil své poslední sliby.

V duchu ignaciánského Sume et Suscipe (Vezmi a přijmi) se dobrovolně přihlásil do santálské misie v Indii. Po příjezdu do Indie zůstal u italských řeholníků v Dinajpuru, nyní v Bangladéši, aby se naučil kmenový santálský jazyk. Během toho se také dozvěděl o zvycích a životě kmene Santálců.

Později se přestěhoval do Majlispuru a usadil se tam 9. března 1925, aby započal svoji průkopnickou práci. Tam našel kmeny Santálců, kteří migrovali ze sousedního Santal Parganas v někdejším Biháru, nyní Džhárkhand.

Jeho znalost santálštiny byla výborným nástrojem k tomu, aby přitáhla pozornost místní komunity. Mnozí vyjádřili své přání patřit ke křesťanské víře. Otec Debono je vítal s velkorysým srdcem. Během toho byl pozorný a vnímavý, aby se ponořil i do jejich sociálních a ekonomických problémů.

Jako migranti se Santálové zadlužovali majitelům domů a lichvářům. Bujelo vykořisťování. Pro otce Debona apoštolát podle Dobré zprávy také znamenal věnovat vážnou pozornost problémům vykořisťování a zotročování místními mocnostmi. Do svého farního deníku si poznamenal: „Útlak chudých je letos horší než kdy jindy... Měl bych jít na několik míst, abych dosáhl spravedlnosti pro náš lid.“

Není divu, že sám P. Debono se stal obětí hněvu utlačovatelů, kteří se ho pokusili zatáhnout do soudních případů. Mocní vlastníci domů dokonce nutili příslušníky santálských kmenů, aby nepracovali pro otce Debona ani tehdy, když si chtěl před nástupem monzunu postavit skromnou chatrč k bydlení.

Otec Debono, neohrožený a oddaný, přesto nenacházel důvod k návratu do rodné země. Napsal: „Navzdory všemu tomu se nenechám odradit. Všechny začátky jsou těžké, a čím větší jsou nyní utrpení, tím větší požehnání vzejde z této misie.“

Nakolik se Majlispur stal centrem misijního apoštolátu Tovaryšstva, bylo díky průkopnickému duchu tohoto velkého misionáře a jeho neochvějné oddanosti ideálům jeho Mistra, Dobrého Pastýře.

Velkou oporou mu byl arcibiskup Perier z Kalkaty. I když měl otec Debono nezdolného ducha a důvěřoval Pánu, jeho podlomené zdraví a napětí narůstající v Majlispuru po celých jedenáct let přiměly arcibiskupa přemístit ho do Kidderpore, čtvrti metropolitní Kalkaty.

Vhodná slova o tomto velkém misionáři napsal P. Joseph Portelli v dopise ze dne 8. ledna 1937 arcibiskupu Perierovi. „Je to obdivuhodné množství práce, kterou mohl jeden muž vykonat za celá ta léta, prakticky sám.“

Později se P. Debono vrátil do santálské misie a aktivně působil v Torai, Guhiajori a Cilimpuru. Dne 14. července 1956 se po letech oddané služby odevzdal Pánu k věčnému odpočinku. Ze semene, které bylo zasazeno v Majlispuru 9. března 1925, vyrostl obrovský plodný strom: pozoruhodný růst tří diecézí – Dumka, Raiganj a Purnea. Maltský jezuita z provincie Dumka-Raiganj P. Gauci Sacco ve své knize The Santal Mission výstižně shrnuje, kým byl P. Debono. Napsal: „Průkopník, který statečně snášel žár bitvy a věrně následoval kroky svého božského Mistra na královské cestě utrpení a strádání, dokázal s úsměvem pronést, se svým charakteristickým smyslem pro humor a pohotovou odpověď, svůj oblíbený výraz: Vezměte život, jak přichází, s úsměvem.“

Zdroj/Foto: jesuits.global.

(aro)

 odeslat článek     vytisknout článek