Aktuality

Deset let s papežem Františkem

Je to také můj papež

Otec Patrick Mulemi SJ z Lusaky v Zambii vypráví: Je 13. března 2013. Jsem farářem v Materu, rozlehlé chudé čtvrti Lusaky, hlavního města Zambie. Více než deset tisíc kilometrů daleko v Římě jsou kardinálové v konkláve.

Právě jsem sloužil večerní mši a povídám si s farníky, když vycházejí z kostela. Najednou někdo vykřikne: „Máme nového papeže!“ Spěchám do presbytáře, zapnu televizi a... „je to jezuita!“ Jezuita??? Co to znamená pro církev a Tovaryšstvo Ježíšovo?

Je oznámeno, že si vybral jméno František. Moje první myšlenka je „chudý muž z Assisi“. A mám pravdu. Možná je to tím, že žiji a pracuji v chudé čtvrti. Druhý den po mši svaté, poté, co jsem v eucharistické modlitbě poprvé zmínil „našeho papeže Františka“, ke mně přišla starší žena a s úsměvem mi řekla: „Je to také můj papež.“ V tu chvíli jsem věděl, že Duch Svatý promluvil.

Později jsem se s papežem Františkem setkal při mnoha příležitostech, když jsem pracoval v Římě. Jezuita s františkánským jménem, v dominikánském hábitu. Papež pro všechny. Boží dar církvi. Je papežem, kterého církev v této době potřebuje.

Soucit a něha

Otec Martin Ngo SJ je členem západní provincie USA. Zde je jeho osobní zamyšlení: Když jsem si potřásl rukou s papežem Františkem, nejvíce mě zasáhla jeho něha v akci.

Bylo léto 2019 a já jsem byl na stáži v komunikační kanceláři na jezuitské kurii v Římě. Jednoho odpoledne se objevila zpráva, že se uskuteční nenápadná papežská návštěva. Netřeba dodávat, že nic papežského není nenápadné. Rychle vpřed, můj jezuitský šéf během letního období a já jsme vyzbrojeni kamerami a čekáme, že náš jezuitský bratr, který se stal hlavou světové církve, dorazí na místo setkání komunity na dvouhodinovou návštěvu. Už se potím. Papež František přijíždí, vystupuje z bezpečnostního vozu - cvak, cvak, cvak, cvak - ale pak zastavíme. Svatý otec se dívá přímo na nás. Jde k nám. Dívám se na svého jezuitského spolubratra s otázkou: „Co budeme dělat?!“ Na to byla přirozená odpověď: „Pozdrav ho.“ S laskavým pohledem a vřelým úsměvem, který odpovídal jeho podání ruky, vzal na vědomí všechny přítomné. Každého přijímá s něhou. To vychází z hlubokého soucitu s ostatními a se světem, ve kterém žijeme.

Papež František, muž oddaný péči o stvoření, službě marginalizovaným a zranitelným lidem, který se vyslovil proti ekologické nespravedlnosti, chudobě, nerovnosti a diskriminaci a vyzval lidi, aby odložili své rozdíly a spolupracovali pro obecné dobro. Jistě, jako mnoho jiných mám silné emoce vzhledem k současnému společenskému prostředí a určitým problémům v naší církvi – role žen v církvi, přijetí LGBTQ komunit. Přesto žiji v naději na pokračování dialogu a usmíření, jak k tomu papež vyzývá, i když naše církev může být nedokonalá.

Děkuji vám, Svatý otče Františku, že držíte Kristovu korouhev tak, jak jste k tomu byl povolán. Budeme se za Vás i nadále modlit tak, jak jste nás o to požádal první den svého úřadu z balkónu nad náměstím svatého Petra.

Inspirace povolání

Rob Rizzo SJ je scholastik z evropské středomořské provincie. V současné době studuje teologii na Filipínách. Zde jsou jeho myšlenky:

Papež František a já vlastně sdílíme zvláštní datum. Ráno ve středu 13. března 2013 jsem se setkal s jezuitou, který měl na starosti řeholní povolání v dané oblasti, a požádal jsem o přijetí k jezuitům. Papežský úřad Svatého otce Františka od té doby doprovází moji formaci.

I když jsem se s ním nikdy nesetkal, cítím se mu být blízký. Mám pocit, že by mi rozuměl – a mnoho lidí to tak cítí. To je jedno z jeho charizmat, které oceňuji. Díky němu se lidé cítí být blízcí Bohu, a že Bůh je blízko nás. Jeho papežství je poseto překvapivými i úsměvnými situacemi, jako když zavolal do novinového kiosku v Buenos Aires, aby zrušil své předplatné, když se stal papežem; nebo když řekl chlapci Emanuelovi, že jeho otec - ateista - byl Bohem milován; nebo kdo by mohl zapomenout na ikonický obraz jeho samotného, když kvůli covidu v březnu 2020 udělil požehnání Urbi et Orbi.

Papež František mě inspiruje svou odvahou čelit problémům, které by se mohly zdát kontroverzní a o kterých bych řekl, že to bylo dříve pro církev tabu. Naše nedostatky ohledně zneužívání ze strany duchovenstva; naše potíže s pochopením a přijetím LGBTQ+ lidí. Pro část mé generace to nejsou záležitosti, které by se daly zamést pod koberec, a bylo povzbudivé vidět, jak se jimi papež začal zabývat.

Více než dovoluje, aby se jeho lidství projevilo – téměř ho odhaluje – protože skrze jeho lidství můžeme vidět Ducha, jak pracuje. Připomíná mi citát svatého Ireneje: „Boží slávou je člověk plně živý.“

Zdroj/Foto: jesuits.global.

(aro)

 odeslat článek     vytisknout článek