Názory

Synodální proces v dialogu křesťanských tradic? II.

Pavel Ambros

Jestliže se podíváme na současnou situaci připravovaných zasedání biskupského synodu v Římě v roce 2023 a 2024, můžeme naznačit některé horizonty témat, které se zdají být ústředními. Co se rodí před našima očima? Univerzální církev ve svém celku se může stát společným domovem různých pohledů, historicky a kulturně podmíněných mentalit místních církví. Budeme svědky a aktivními účastníky historického obratu k deevropeizaci katolické církve. Zdá se, že ve Spojených státech se rodí složitější otázky než na evropském kontinentě. Nemůžeme přehlédnout ani to, co se odehrává ve Velké Británii, která, alespoň co se katolické církve týče, je mnohem blíž Francii a Německu než Spojeným státům. Opakovaně slyšíme, že zamýšleným záměrem není změna struktur. Ve skutečnosti k ní dochází, a to velmi výrazně. Jako bychom se blížili k době vytváření nových patriarchátů, jak je známe z antické církve, kdy vznikají nová duchovní centra křesťanství v návaznosti na přeskupování geopolitických center. Zcela nepochybně roste význam místních tradic jejich vzájemné komunikace, které dostávají podobu obřadu, chápaného spíše jako komplexní katolická tradice, jedinečný způsob, kterým jisté společenství věřících vnímá, vyjadřuje a prožívá svůj katolický život v rámci Kristova mystického těla. Zdá se, že v konečné podobě reforem církevních struktur stojí doposud nepříliš reflektovaná otázka vazby života církve na společenské zvyklosti, jak je formulovalo pro evropskou civilizaci římské právo. Můžeme říci, že synodální proces není ničím jiným než staronovým pokusem definovat vztah evangelia jako slova živého Krista mezi námi k bohatým plodům recepce římského práva do života a poslání církve. To je jedna z věcí, které by mohl synodální proces, který má s kanonickým právem ošidně málo společného, jak běžně chápeme, dokázat. Synodální proces se tak stává komunikací církevních tradic a Tradice. A to je velké téma dneška. Otvírá se tím zcela nově otázka vztahu církve putující a vítězné, řečeno tradičním slovníkem. Existenciálně řečeno: otázka vztahu víry, co věříme, a důvěry, komu se svěřujeme. Nepřeslechnutelný se stává radikální nárok toho, čím společenství církve vždy relativizovalo samo sebe, totiž stále z hloubi všech pluriformních událostí církve její: Maranathá.

 odeslat článek     vytisknout článek