Názory

Závěrečného shromáždění synody o synodalitě se zúčastní dvacet tři jezuitů

Pavel Ambros

Představme si jednotlivé aktéry z řad světového Tovaryšstva. Nejdříve ty jezuity, kteří budou přítomni na synodě s hlasovacím právem:

Generálním zpravodajem synody bude jezuita Jean-Claude Hollerich SJ (1958), lucemburský arcibiskup, a jedním ze dvou zvláštních tajemníků synody bude P. Giacomo Costa SJ (1967). Byl zvláštním sekretářem synody o mladých lidech.

Ze Slovenska přijede otec Milan Lach SJ (1973), v současné době pomocný biskup Bratislavské eparchie. Je absolventem Papežského východního institutu, působil ve Spojených státech. Po svém návratu se stal předsedou Komise pro životní prostředí Slovenské biskupské konference a Komise pro pastoraci ve zdravotnictví. Na synodě budou ještě přítomní tři další biskupové-jezuité: Peru bude mimo jiné zastupovat kardinál Pedro Ricardo Barreto Jimeno SJ (1944), který se velmi aktivně účastnil Panamazonské synody. Na ní prohlásil, že „že ti, kdo se staví proti papeži Františkovi, chtějí statickou církev, církev doktríny, více než církev pastorační. Chtějí církev, která je jiná než ta, kterou chce Ježíš, což je církev solidarity, církev, která skutečně odpovídá na potřeby lidí i samotné přírody.“ Čtvrtým biskupem je otec Enrique Figaredo Alvargonzalez SJ (1959), apoštolský prefekt v Laosu a Kambodži, který se mimořádně zasloužil o humanitární pomoc pro tuto válkami sužovanou část světa. Spolupracuje také s Mezinárodní kampaní za zákaz nášlapných min, která byla oceněna Nobelovou cenou za mír. Figaredo zahájil mnoho iniciativ na získání finančních prostředků a pomoc těmto obětem. Z Irska přijede biskup Alexander Aloysius McGuckian SJ (1953), který působí v Severním Irsku. Byl ředitelem jezuitského komunikačního centra, jež vytvořilo projekt Sacred Space, webové stránky umožňující lidem modlit se u počítače, a v roce 2004 katolický zpravodajský server CatholicIreland.net. Je prvním biskupem jezuitou v Irsku. Velmi razantně hájil právo na bohoslužby v době pandemie Covid-19.

Mezi pozvanými deseti generálními představenými mužských a ženských řeholí bude také P. Arturo Sosa SJ (1948), generální představený Tovaryšstva Ježíšova od 14. října 2016. Pochází z Venezuely.

Mezi prefekty římských dikasterií, kteří se zúčastní synody, je i kardinál Michael Czerny SJ (1946), prefekt Dikasteria pro integrální lidský rozvoj, kanadský jezuita a rodák z Brna.

Na seznamu jsou na základě jmenování papežem Františkem tito jezuité:

Stephen Chow Sau-yan SJ (1959), designovaný kardinál, biskup Hongkongu, dříve provinciál čínské provincie. Po svém kněžském svěcení a pastoračních zkušenostech začal své doktorské studium na Harvardské univerzitě a o šest let později získal titul doktora pedagogiky;

kardinál Luis Francisco Ladaria Ferrer SJ (1944), emeritní prefekt Dikasteria pro nauku víry; tento španělský jezuita po svých studiích v Německu začal učit na římské Gregoriáně dogmatiku. Byl proti trestu smrti („ukončení života zločince jako trest za trestný čin je nepřípustné, protože zasahuje do důstojnosti člověka, která se neztrácí ani po spáchání nejtěžších trestných činů“), zapojil se do diskuze o možném svěcení žen na jáhenky („ačkoli v rané církvi existovaly diakonky, nebyly stejné jako jejich mužské protějšky, tj. jde o ekvivalenci pojmů“), potvrdil, že církev se „drží zásad posvátnosti lidského života a nepřijatelnosti eutanazie“, ohledně manželství stejnopohlavních párů měl za to, že je nemožné, aby Bůh požehnal hříchu, i když si všiml existence některých pozitivních prvků v nesexuálních aspektech vztahů mezi osobami stejného pohlaví;

Ángel Sixto Rossi SJ (1958), arcibiskup, designovaný kardinál, metropolita Cordoby (Argentina), Na Papežské gregoriánské univerzitě v Římě vystudoval spirituální teologii s prací o duchovním rozlišování u svatého Ignáce. V roce 1992 založil nadaci Manos Abiertas, která pomáhá nejchudším a nejzranitelnějším v deseti argentinských městech.

Výše zmíněný otec James Martin SJ (1960), který mimo své známé aktivity se stavěl jednoznačně proti antikatolicismu v zábavním průmyslu, který katolíky zjevně pohrdá. V roce 2019 Martin kritizoval veřejné odepření svatého přijímání několika politikům, včetně Joea Bidena, na základě jejich podpory potratů a ženě, která uzavřela civilní sňatek se stejným pohlavím v diecézi Grand Rapids.

Otec Elías Royón SJ (1937, Španělsko), biskupský vikář pro zasvěcený život madridské arcidiecéze, rovněž s hlasovacím právem; má bohaté zkušenosti s působením jako představený: byl prezidentem Španělské konfederace řeholníků ve dvou obdobích; provinciálem Španělska rovněž dvakrát, v letech 1993-1995 a 2004-2010, a asistentem Tovaryšstva Ježíšova pro jižní Evropu v letech 1995-2004.

Konečně otec Antonio Spadaro SJ (1966), šéfredaktor časopisu La Civiltà Cattolica. Zabývá se především literární teorií a literární kritikou, zejména současných italských autorů. Je rovněž velmi dobrým znalcem situace katolické církve ve Spojených státech.

Mezi pozvanými synodálními svědky je nigerijský jezuita otec Agbonkhianmeghe Emmanuel Orobator SJ (1967), předseda Jezuitské konference Afriky a Madagaskaru, který byl dříve provinčním představeným jezuitské provincie východní Afriky, která zahrnuje Keňu, Ugandu, Tanzanii, Etiopii, Súdán a Jižní Súdán. Je zde přítomen jako svědek synodálního procesu (velká skupina členů bez hlasovacího práva, kteří zastupují kontinentální shromáždění). Jezuité jsou přítomni na synodě jako synodální odborníci nebo jako animátoři:

otec Adelson Araújo dos Santos SJ (1964), brazilský jezuita působící jako profesor spirituální teologie na Gregoriáně (zástupce ředitele Centra svatého Petra Favre pro formátory ke kněžství a zasvěcenému životu);

otec Paul Béré SJ (1966, Burkina Faso), který vedl několik důležitých projektů pro rozvoj teologie v Africe, podílel se na založení první jezuitské teologické školy v Africe a založil časopis na podporu výzkumu africké teologie; nyní je činný na Papežském biblickém institutu;

otec Juan Jorge Bytton Arellano SJ (Peru), který se mimo jiné podílel na instalaci betléma na Svatopetrském náměstí ve Vatikánu (2021), v němž se odrážela situace místní církve, jednoho z nejchudších míst v zemi.

otec Carlo Casalone SJ (1956, Itálie), který se profiluje v lékařské etice (jeho doktorská práce se týkala tématu Medicína, stroje a lidé. Nemoc na křižovatce výkladů. Zkoumá různé aspekty postavy a myšlení otce Martiniho, které dodnes inspirují ty, kdo se s ním setkali, i ty, kdo znají jeho úvahy a pastorační iniciativy;

jezuitský bratr Ian Cribb SJ (Austrálie), který se dlouhou dobu zabývá procesem duchovních rozhovorů, zajímá se o to, jak mohou prospět členům synody při rozlišování otázek, které mají před sebou;

otec Miguel Martin SJ (Brazílie), činný ve formaci;

otec David McCallum SJ (1968, USA), výkonný ředitel programu Discerning Leadership, Viceprezident pro integraci a rozvoj misií na Syracuse University, jejíž součástí je privátní jezuitská kolej Le Moyne College;

otec Christoph Theobals SJ (1946), francouzsko-německý teolog, který vyučuje v Centre Sèvres v Paříži dogmatiku a estetiku.

Mezi pozvanými na synodální shromáždění v Římě jsou také laici zapojení do činnosti Tovaryšstva Ježíšova.

 odeslat článek     vytisknout článek