Dokumenty

Ze slavnosti svatého Ignáce v pražském jezuitském kostele

Alena Rousová

Promluva P. Vojtěcha Suchého SJ

Ježíše doprovázejí velké zástupy. On místo toho, aby se radoval z velkého počtu následovníků, vybízí je, ať si napřed „sednou a spočítají“, zda mají na to, aby byli jeho učedníky. K jakým výsledkům jejich výpočty asi dospějí? A k jakým výsledkům je vede Ježíš?

Mezi podnikateli, kteří chtějí stavět věž, se určitě najde někdo, kdo při počítání nákladů s radostí zjistí, že má na její dokončení. Může se s chutí pustit do práce a položit základy, neboť ji bude moci dokončit. Také mezi králi, kteří se chystají do boje s jinými králi, se určitě najdou takoví, kteří dobře vědí, že jejich vojsko má převahu, a proto si mohou dovolit vytáhnout do boje. Jak je tomu se zástupy, které jdou s Ježíšem? Najde se někdo, kdo při „počítání“ zjistí, že má na úspěšné dokončení cesty, na kterou se vydal?

Ježíš je dobrý učitel. Ten, kdo mu naslouchá opravdu pozorně, nemůže se při počítání zmýlit. Příklad o staviteli věže ještě připouští různé výsledky. Při prvním „výpočtu“ se zástupům může zdát, že mají v pohodě na to, aby mohly být Ježíšovými učedníky. Příklad o králi je však už trochu jiný. Nemluví o králi, který ještě neví, kolik má vojáků, takže by se mu mohlo zdát, že má převahu, a pustí se do boje. Naopak, evangelium představuje krále, jenž velmi dobře ví, že má pouze deset tisíc vojáků, a uvažuje, jestli se může s deseti tisíci utkat s tím, kdo proti němu táhne s dvaceti tisíci. Existuje král, který by si troufl vzít na sebe takové riziko? Právě zde se dostáváme k správnému řešení „výpočtů“, které dal Ježíš zástupům za úkol. Tím správným výsledkem je nula! Všichni, kdo přicházejí k Ježíši, mají jasně pochopit, že nikdo z nich nemá dostatek sil ani schopností k tomu, aby dal Kristu přednost před otcem, matkou, ženou, dětmi, bratry, sestrami, ba i před svým životem. Kdo si myslí, že to sám hravě zvládá, nemá ještě ani potuchy o tom, co znamená nést svůj kříž. Pokud by přece jen někdo při svých „výpočtech“ dospěl k výsledku, který se nerovná nule, Ježíš mu poradí, jak ho vynulovat: „Žádný z vás, kdo se nezřekne všeho, co má, nemůže být mým učedníkem.“ Učedník se má zřeknout úplně všeho!

Čeho chce tedy Ježíš dosáhnout? Aby se zástupy na místě otočily a vrátily domů, protože nemají na to, aby šly s ním? Vůbec ne! Naopak. On chce, aby šly s ním, ale ne na vlastní pěst. Chce, aby mu odevzdaly úplně všechno a aby úplně všechno očekávaly pouze od něj.

Ptejme se upřímně sami sebe: Počítali jsme dobře? Máme opravdovou touhu setkat se s Kristem, přilnout k němu celým srdcem? Pokládáme se za věřící, jsme praktikující, ale naše srdce může být daleko od Boha. A pak nás Boží slovo vyzývá, abychom zkoumali hloubku svého srdce. Jeremiáš je nám příkladem. Tento prorok byl Hospodinem poslán, aby šel proti stávajícímu názoru, aby lid pokáral, aby řekl, že celá společenská situace, která popírá práva Boží i přirozená, je špatná. Dokonce hrozí, že bude proto Jeruzalém zničen. Přivolal na sebe hněv lidu i vůdců, masmédií, všichni se na něj zlobili právě proto, že hlásal Boží slovo. V určitém okamžiku si přiznal: „Dost! Už to nevydržím, přestanu, vzdám to, nemohu mít všechny stále proti sobě.“ Pak ale v tomto intimním lyrickém textu prvního čtení doznává: „V mém srdci se to stalo hořícím ohněm, zavřeným v mých kostech; snažil jsem se ho snést, ale nebylo to možné.“ Prorok v sobě cítí oheň, oheň lásky, který ho poutá k Pánu, pouto tak silné, ohnivé a vášnivé, že mu nedovoluje se ho vzdát. A tak má odvahu pokračovat až do konce a dál hlásat Boží slovo, i když se to jeho současníkům nelíbilo.

Cítíte v sobě oheň lásky? Je ve vás tato vášeň, tento spalující oheň, který nemůžete zadržet, který vás vede k následování Pána, k tomu, abyste ho milovali více než sebe, abyste ho následovali v jeho Slově, i když vás to stojí oběti? Je-li ve vás tento oheň, je ve vás také žízeň, touha, velká vášeň. Těžko lze milostnou vášeň líčit jako něco studeného nebo ledového, protože láska je vždy žhavá a ohnivá. Existuje tento oheň i ve vás? Nespokojte se s ideologickou vírou složenou z idejí, ze zvyků, podle nichž věci známe a držíme se určitých postupů. Víra je záležitostí vášně: je to oheň, ne funkce! Není to otázka sepnutých rukou a chvíle klidu, a pak už si jen dělat, čeho se zachce! Je to vášeň, která se zmocňuje srdce, oživuje život, poutá nás k Pánu a vede nás k tomu, abychom dělali to, co chce On! A to nás také vede k tomu, abychom Ho následovali a čelili i negativním situacím v našem životě!

Vrchol duchovní cesty svatého Ignáce, kterou nám zanechal ve svých duchovních cvičeních, je v posledním rozjímání „Nazírání k nabytí lásky“. Ptá se: „Co mohu zcela odůvodněně nabídnout božské Velebnosti za všechno, co pro mě vykonala? S velkou oddaností nabídnu:

Vezmi si, Pane, celou mou svobodu. Přijmi mou paměť, můj rozum a celou moji vůli. Všechno, co mám a vlastním, jsi mi dal, tobě to, Pane, vracím zpět. (Vidíte výsledek rovnice 0, a proto) Všechno je tvoje, nalož s tím zcela podle své vůle. Dej mi jen svou lásku a milost, to mi stačí.“

Přimkněme se k Pánu ze všech sil, neboť jeho milost má větší cenu než život.

Foto: Alena Rousová.
Další fotografie jsou ZDE.

 odeslat článek     vytisknout článek