Názory |
A A A
|
Chvilka nad Fiducia supplicans Středa, 10.1.2024 Zamyšlení P. Pavla Ambrose SJ
Pavel Ambros Deklarace Fiducia supplicans o pastoračním významu požehnání přinesla lehce předvídatelnou mediální třenici. Ale nejen zde. Jak se v situaci zorientovat?
Prohlášení Dikasteria pro nauku víry je pokračováním série dokumentů učitelského úřadu papeže Františka, jejichž cílem jsou pastorační přístupy spojené s inkluzí na jedné straně, na straně druhé jsou zároveň procesem interiorizace. Vycházet vstříc na periferie a vyloučené, vzdálené či bloudící přivádět do Božího lidu putujícího k Pánu. V papežově jezuitském zorném úhlu je vždy tento pohyb spjat se zvnitřněním. Vstupovat do hraničních situací! V Ignácově pohledu je to vždy propojeno s osobnějším přilnutím k Pánu. Věrností jednotě srdcí!
Řekněme si otevřeně: Nepřijímání papežovy výzvy k vnitřní reformě církve vyrůstá ze strachu opustit klerikální pojetí služby, vystoupit z konformní zóny svátostné a nesvátostné pastorace. Proč? V ní lze vykonávat moc (jurisdikci, úřad, úkol, svěřenou službu) stereotypně. Klerikální pojetí je zasíťováno do užívání duchovní, i legitimní, moci. Nemá nic společného s rozlišením mezi všeobecným kněžstvím všech věřících a hierarchickým kněžstvím. I laici vytvářejí klerikální (mini)struktury, osobující si právo zacházet s dary a plody Ducha po svém.
Co je podstatné: Žehnání v pojetí čerstvě vydaného prohlášení Fiducia supplicans zachovává rozdíl žehnání coby projevu univerzálního kněžství a coby výrazu svátostného kněžství. Klíčová k pochopení je první věta. Je to důvěra věřícího Božího lidu, který se modlí, ona základní dispozice církve, skrze niž „dostává dar požehnání, který tryská z Kristova Srdce skrze jeho církev“. Požehnání je dar od Boha. Kde je zdroj tohoto daru? Otevřené Kristovo Srdce, jež objevujeme v adoraci. Mezi naší osobní adorací tajemství a zkušenosti účinnosti Boží blízkosti v životě existuje přímá souvislost. Boží intimita se stává skrze požehnání v našem životě aktivní. Boží přebývání může být činné v životě každého! Ten, kdo žehná, nachází plody požehnání nejdříve u sebe, a proto je přeje a zprostředkovává druhým.
Způsob žehnání druhým v neregulérních situacích je především momentem osobního setkání, důvěrné rozmluvy, duchovního rozhovoru spojeného s rozlišováním. Je chvílí, stává se událostí společné touhy jít dál způsobem, který je vlastní Ježíši. Požehnání totiž otevírá horizont setkání s Pánem ve slávě, jeho hloubka souvisí s očekáváním paruzie. Ta je teprve okamžikem, jímž člověk osobně vnímá spásu svého těla. Proto je požehnání tak úzce spojeno s otázkou etické transparentnosti, se všemi rovinami naší tělesnosti. S proměnou lidského v božské. Požehnání otevírá cestu k věčnosti. „Vše, co žijeme s láskou, přechází s Kristem do vzkříšení.“ A s tím související: „Věčnost vytvářejí vztahy, které nekončí.“
Buďme pozorní! Žehnání těm, kdo žijí v neregulérních situacích, je mylně interpretováno, když horizont setkání s Pánem při dovršení životní cesty je záměrně zaměněn za jiny cíl: za uznání společenské role. Proto nemůže být zaměňováno, ani jen zdáním, za žehnání snoubencům nebo manželům.
odeslat článek vytisknout článek
|
Náš tip ![](http://www.jesuit.cz/images/nas_tip/logo_magis2024.png)
![](http://www.jesuit.cz/images/nas_tip/kajpr_nastip2.jpg)
![](http://www.jesuit.cz/images/GDPR.png)
![](http://www.jesuit.cz/images/nas_tip/logo_csmpde.jpg)
Úmysly Apoštolátu modlitby
Úmysl papeže
Za nemocné, o které pečujeme v pastoraci
Modleme se, aby svátost pomazání nemocných dávala sílu samotného Pána těm, kdo ji přijímají, i jejich blízkým a aby se stále více stávala viditelným znamením milosrdenství a naděje pro všechny.
Národní úmysl
Za kněze v duchovní správě
Modleme se, aby kněží ustanovení do nových farností byli dobře přijati věřícími a plodně navázali na své předchůdce.
více »
Nejbližší akce
více »
Nejbližší duchovní akce
více »
Kalendárium
|