Rozhovory

Hudba je dar a povolání

Petr Havlíček

Někdy je obtížné sladit různé nástroje. Také povolání hudebníka a povolání řeholníka mají rozdílnou řeč. Ty je v sobě spojuješ?

Jsem rád, že mluvíš o povolání, protože pro některé lidi není hudba záležitostí povolání, ale spíše prostředkem zábavy nebo zdrojem finančních prostředků. Díky své matce jsem se hudbě věnoval dříve, než jsem začal psát a číst, takže hudba je součástí mého života od útlého věku a formou komunikace, jejímž prostřednictvím mohu někdy lépe než slovy vyjádřit rozměry svého vnitřního světa. Obě povolání, hudební i řeholní, vnímám jako dary, které mi byly dány, abych je rozvíjel.

Jak je možné vytvořit syntézu hudebního povolání a povolání zasvěceného života?

Liturgie a liturgická hudba se staly zcela přirozeným prostorem pro prolínání těchto dvou cest a povolání. Této osobní syntéze napomohli moji představení, kteří mě poslali studovat liturgiku do Říma na Papežský liturgický institut svatého Anselma, kde jsem se setkal s několika řeholníky, kteří byli zároveň profesionálními hudebníky.

Větší část života nemůžeš trávit na koncertních turné. Co považuješ za dosavadní vrchol své hudební „kariéry“?

Musím se přiznat, že si nebuduji hudební kariéru a ani se jí nevěnuji. Spíše bych řekl, že jsem pocítil velkou vděčnost, když při návštěvě Svatého otce Františka v Šaštíně zazněla při přípravě obětních darů moje skladba hymnu Kde láska je pravá a když jsem vnímal, že se společenství věřících může s tímto hymnem modlit.

Jak by ses sám charakterizoval?

Protože se věnuji studentům na Trnavské univerzitě a pastoračně se angažuji především v doprovázení mladých lidí ve společenství MAGIS, musím se také stále učit a „kráčet“ společně s ostatními. Jak bych tedy popsal sám sebe? Možná je to trochu zjednodušené, ale – v jistém smyslu – jsem „neustálý žák“ a „poutník“; ten, kdo hledá a nachází Pravdu a na této cestě hledání touží růst a putovat s druhými.

Když koncertuješ, co pro tebe znamená posluchač?

Posluchače vnímám jako svého přítele, kterému se snažím předat něco z daru, který jsem dostal. V Bratislavě pravidelně pořádáme modlitby se zpěvy Taizé, na kterých se podílí několik profesionálních hudebníků. V tomto kontextu je hra na hudební nástroj spíše způsobem modlitby než vystoupením.

Jak bys popsal rozvoj liturgické hudby po Druhém vatikánském koncilu?

Tato otázka se týká tématu, o němž bylo napsáno mnoho knih, a složitost problematiky nelze obsáhnout v jedné odpovědi. Rád bych však zmínil alespoň jeden aspekt, který považuji za klíčový pro vývoj liturgické hudby po Druhém vatikánském koncilu. Tento aspekt vychází z článku 112 konstituce o posvátné liturgii Sacrosanctum concilium, který říká, že liturgická hudba bude „tím posvátnější, čím těsněji bude spojena s liturgickým slavením…“. Hymny, které svou teologií, spiritualitou a hudebním výrazem prohlubují smysl jednotlivých liturgických úkonů a jejich komunitní charakter, se staly autentickým příspěvkem k rozvoji liturgické hudby po Druhém vatikánském koncilu. Naopak ty zpěvy, které nepocházejí z „řeči“ liturgie nebo byly do liturgie vloženy „zvenčí“, nezřídka oslabují „čitelnost“ liturgického slavení.

Prožil jsi někdy napětí mezi svým posláním hudebníka a kněze?

Kdybych byl vázán na konkrétní umělecká tělesa a měl k nim závazky, pravděpodobně bych se nevyhnul určitým výzvám nebo napětí. Protože však mohu vyučovat liturgiku a liturgickou hudbu na Teologické fakultě Trnavské univerzity, tato dvě poslání se v mém životě spíše doplňují. Hudební formace mi pomáhá i v pastorační práci mezi mládeží.

Jaký zvuk tě doprovází nejčastěji a co je tvojí oblíbenou hudbou?

Protože jsem velkou část svého života zasvětil hře na hoboj, je mi tento nástroj a jeho zvuk obzvlášť blízký. Rád však poslouchám i jinou hudbu. Kromě tzv. vážné hudby rád poslouchám zpěvy z Taizé, ale také moderní hudbu a jazz.

Celý rozhovor si lze přečíst v bulletinu Jezuité 1/2024, který je právě k dostání v jezuitských kostelích.
Starší čísla bulletinu jsou k dispozici v online archivu.
Foto: Vlastimil Dufka SJ hraje při mši na zahájení 36. generální kongregace v kostele del Gesù v Římě (Don Doll SJ).

 odeslat článek     vytisknout článek