Aktuality

Papež František připravuje dokument o Nejsvětějším Srdci Ježíšově

„Prožíváme měsíc zasvěcený Nejsvětějšímu Srdci. Loni 27. prosince uplynulo 350 let od prvního zjevení Nejsvětějšího Srdce Ježíšova svaté Markétě Marii Alacoque. Při této příležitosti začalo období oslav, které skončí 27. června 2025. Proto s potěšením připravuji dokument, který spojuje cenné úvahy předchozích textů učitelského úřadu a dlouhé dějiny této úcty, které sahají až k Písmu svatému. Je mým přáním nabídnout dnes znovu celé církvi spiritualitu doslova nabitou krásou. Věřím, že nám velmi prospěje rozjímat o různých aspektech Pánovy lásky, jež mohou osvěžit a prosvětlit cestu obnovy církve; ale také říci něco smysluplného světu, který jako by ztratil své srdce. Prosím vás, abyste mě v tomto období příprav doprovázeli v modlitbě s úmyslem zveřejnit tento dokument v září tohoto roku.“

Co znamenají slova: „Kde je duch Páně, tam je svoboda“ (2Kor 3,17)? Podle papeže je svobodný člověk, svobodný křesťan, ten, kdo má Božího Ducha. „Jedná se o velmi zvláštní svobodu, zcela odlišnou od toho, co se běžně chápe. Není to svoboda k tomu, aby si člověk dělal, co chce, ale svoboda ke svobodnému konání toho, co chce Bůh!“ Konat svobodně znamená konat z přitažlivosti, nikoliv z donucení. Opakem je svoboda, která se stane záminkou, abychom se neustále vraceli k prosazování sebe. Položme si otázku: Odkud čerpáme tuto svobodu Ducha, tak protichůdnou svobodě založené na sobectví? Z blízkosti toho, kdo je svobodný láskou, jež miluje nehledě na zásluhy. Kdo kalkuluje, postrádá Ducha, který osvobozuje k lásce k nesobecké, nezištné, obětavé, altruistické.

Smír zprostředkovaný v Ježíšově Srdci je propojen s tím, co svět prožívá. Platí to stejnou měrou pro strastiplné minulé století s dvěma světovými válkami a hrůznými totalitami. Na propojení upozornil již v roce 1919 papež Benedikt XV. V listě pařížskému arcibiskupovi Léonu-Adolfu Amettemu objasňuje vazbu mezi nastolením míru po první světové válce a slibem Francouzů postavit velkolepou baziliku na Montmartu zasvěcenou Božskému Srdci: „Vtělení Božího Slova se uskutečnilo proto, aby svět získal zpět spásu, až přijde plnost času; rovněž v nás sílí přesvědčení, že úcta k Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu byla v pravý čas darována světu. (…) Urážky hříšníků však nesmí nikoho odradit od dodržování a prosazování tohoto nejdůležitějšího evangelijního přikázání, v němž spočívá základ pokojného lidského soužití a společenské stability. (…) Modlíme se, aby Ježíš Kristus, náš Pán, byl s vámi, až budete slavit dary Božího milosrdenství: a aby na přímluvu svaté Markéty, vaší krajanky, jíž s neobyčejnou šíří zjevil bohatství svého Srdce, zahrnul a naplnil milostí nejen Francii, ale celé lidstvo, aby to, co lidská prozíravost právě započala Versailleskou konferencí, božská láska dokončila a dovedla ke šťastnému konci na Montmartru.“ Toto stále živé pouto Ježíšova Srdce se v plném významu ukáže tehdy, ptáme-li se: Je možné odčinit, co podle lidských měřítek odčinit nelze?

Ve švýcarském Burgenstocku skončil zahajovací mírový summit za účasti sta delegací z devadesáti dvou zemí a osmi mezinárodních organizací, zabývající se východisky spravedlivého míru na Ukrajině poté, co Rusko napadlo Ukrajinu a chce připojit násilně část jejího území k Ruské federaci. Svět má šanci uchovat mír jen tehdy, vstoupí-li do jednání mezinárodní společenství jednotně. Tato jednota bohužel chybí. Kardinál Metteo Zuppi, předseda Italské biskupské konference a arcibiskup z Boloně, vidí věc jasně: „Chybí společná mezinárodní iniciativa pro mír.“ Změní se to? Můžeme k této změně přispět? Postoj Svatého otce objasňuje takto: „Musíme mít odvahu vyjednávat. To není kapitulace, je bohužel povrchně a zcela mylně interpretováno. Vyjednávání nikdy není kapitulace a papež má pravdu, když říká, že je k tomu zapotřebí odvahy, ale mír musí být uzavřen ve třech, a to, co dnes chybí, je právě třetí strana, mezinárodní společenství, které musí hledat a najít mír, jinak je jediným způsobem, jak ukončit konflikty, použití zbraní.“ A dále říká: „Pacifismus není řešení. Papež dává přednost jinému termínu: řemeslníci míru, strůjci míru a nositelé spravedlnosti, kteří musí být vždy jednotní. Pacifista, bohužel je to strašný mechanismus, nahrává nepříteli. Potřebujeme jednoznačnou volbu, konkrétní projekt, trpělivou politiku.“ Kdy se stane tento započatý proces mezinárodního společenství cestou k míru? Bude-li shoda na konkrétních krocích. První tři otevírají cestu: bezpečná jaderná energie, přičemž Záporožská elektrárna bude pod kontrolou Kyjeva a dohledem MAAE; potravinová bezpečnost, která závisí na nepřerušené zemědělské produkci, a také přístup k černomořským přístavům; propuštění a výměna všech vězňů, počínaje ukrajinskými dětmi. Pak mohou přijít další.

Zde je možné vidět časovost a naléhavost obnovy rozměru smíru v lidské společnosti. O ní hovořil papež František nedávno na Mezinárodním kolokviu Celosvětové sítě modlitby s papežem v Římě (4. 5. 2024). Co představuje celé tajemství Ježíšova Srdce, se ukáže při hledání odpovědi na otázku: Je množné odčinit to, co se zdá být z lidského hlediska neodčinitelné? Co můžeme od nové encykliky očekávat? Naznačují to Františkova slova zde pronesená: „Ježíš požádal svatou Markétu Marii o skutky zadostiučinění za urážky způsobené lidskými hříchy. Jestliže tyto skutky potěšily jeho srdce, znamená to, že pokání může potěšit i srdce každého zraněného člověka.“ Papež jistě bude chtít obnovit a prohloubit význam této krásné praxe pokání k Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu, praxe, která je dnes možná poněkud zapomenuta nebo neprávem považována za zastaralou. Říká: „A kéž také pomohou posílit její náležité místo na kající cestě každého pokřtěného v církvi.“

Po požehnání a pozdravení všech přítomných Svatý otec společně se všemi účastníky přednesl modlitbu, která Jubilejní rok provází:

Pane Ježíši, ty jsi zjevil Markétě Marii své Srdce, které tak horlivě miluje všechny lidi a každého zvlášť. Dnes nás zveš, abychom čerpali z pramene tvého Srdce, které zůstává otevřenější než kdy jindy.
V eucharistii, ve svátosti lásky, ti nabízíme svou únavu a vyčerpání: dej nám odpočinout;
Obětujeme ti naše utrpení a rány: potěš nás a uzdrav nás;
Obětujeme ti tvrdost našeho srdce: proměň nás v mírnost a pokoru;
Obětujeme Ti naši nevděčnost a lhostejnost: dej, ať oplácíme lásku láskou;
Říkáme ti o své touze milovat tě a hlásat tě: sešli nám v síle svého Ducha Svatého.
Pane, zasvěcujeme se tvému Srdci, hořící výhni lásky, která nás uvádí do ticha.
Učiň nás nástroji, které přitahují srdce k tvé lásce. Zapal nás svým soucitem, abychom světu svědčili o tomto Srdci, které nás tolik miluje.

(pam)

 odeslat článek     vytisknout článek