Aktuality

Slavnost svatého Ignáce v pražském jezuitském kostele

Bohoslužbě předsedal kardinál Michael Czerny SJ, který při ní důsledně používal češtinu, koncelebrovalo přes deset českých jezuitů a několik diecézních kněží, přisluhoval jáhen, řada ministrantů nebrala konce. Věřících bylo tolik, že jsem se při prvních společných aklamacích s úzkostí ohlížela, zda nepadá strop. Množství lidí téměř doslova bralo dech, protože nekončící vedra došla už i do kostela; proto by se tato mše svatá dala nazvat i „vějířovou“.

Uvítání přítomných a uvedení do mše svaté obstaral P. provinciál Petr Přádka SJ. Vyzdvihl, že P. Miroslav složí sliby v jubilejním roce Srdce Ježíšova. Zazněla mše D-dur „Lužanská“ od Antonína Dvořáka v provedení sólistů, smíšených pražských sborů a orchestru Collegium Strahoviense, dirigoval Vladimír Roubal a na varhany hrál Lukáš Petřvalský. Jak se sluší na poutní mši svatou, mešní biblické texty byly v režii farníků.

Promluvy se ujal P. Petr Havlíček SJ, opřel ji o evangelní perikopu Lk 9, 57–62. V ní vidíme krásné nadšení jednoho člověka, který Pánu říká: „Budu tě následovat, kamkoli půjdeš.“ Ovšem Ježíš reaguje překvapivě zdrženlivě či odmítavě. To kazatel srovnával s reakcí svatého Ignáce na ty, kteří ho následovali. Rozestřel před přítomnými dva hlavní zdroje zpráv o svatém Ignáci: jedny hovoří o Ignácově obrácení a vzniku Tovaryšstva Ježíšova; další jsou z posledních let jeho života, kdy ho vnímáme jako „jen“ stále přítomného v Římě, který množstvím korespondence na dálku řídí celý řád. Jeho blízký spolupracovník otec Camara popsal, jak v té době Ignáce zažívali: S křehkými a nešťastnými jednal něžně, povzbuzoval je. Na zkušené řeholníky byl přísný, náročný, až do překvapuje.

To otec Havlíček ilustroval na konkrétních příkladech. Když jeden novic pochyboval o svém povolání a nepomáhaly ani rozhovory s dalšími jezuity, zavolal si ho Ignác osobně. Protože novic byl vysoký a Ignác malý, neváhal povyskočit, aby ho mohl obejmout. Dalšímu mladému řeholníkovi, který se trápil pro svou minulost, vyprávěl o svých hříších před obrácením, aby ho povzbudil, že je možné situaci překonat a jít dál. Můžeme to nazvat soucitným jednáním, které vede k překonání slabosti. Jednání se zkušenými řeholníky ilustruje třeba tento příklad: Bratr, který měl na starosti zásobování kuchyně, se trochu vychloubal, že byl pozván k bohatému kardinálovi a měl tam vzácný pokrm. Protože Ignác věděl, že bratr je poněkud lakomý, poručil mu, aby ten vzácný pokrm opatřil pro všechny spolubratry. Bratr se velmi ošíval a až po nějaké době ho Ignác úkolu zprostil. Šlo mu o to, aby bratra uzdravil z hrané chudoby a přivedl k obrácení.

Z těchto příkladů můžeme lépe chápat dnešní evangelium. Tomu, kdo s nadšením mluví o následování Ježíše, ukazuje realitu života. Ten, koho Ježíš volá, se nemá zdržovat ani pohřbením otce. To je nápověda pro někoho, kdo kráčí Boží cestou, ale vleče za sebou něco, co ho zdržuje (např. minulost). Třetí situace zachycuje člověka, který začne, ale ohlíží se zpět. Už něco zažil a další nečeká. Dojem, že dobře už bylo, nás činí nezpůsobilými pro Boží království. „Kéž jsme způsobilí pro Boží království, kéž ho zvěstujeme svým životem,“ uzavřel promluvu otec Petr.

Věřící se s chutí přidali ke zpěvu „Ježíši, tebe miluji“, který je inspirovaný slovy svatého Ignáce. S dojetím vyslechli slib P. Miroslava po slovech „Hle, Beránek Boží“. Varhaník Emanuel Vittek zazpíval některé Dvořákovy Biblické písně. Paní Jana Laudátová poděkovala otci Miroslavovi za „mimořádnou přidanou hodnotu“ této mše svaté. Otec Herold připomněl Antonína Dvořáka, který dlouhá léta žil ve vedlejší Žitné ulici a chodil do kostela svatého Ignáce. Vzpomněl na zásadní události svého řeholního života a poděkoval za přízeň všem přítomným. Zavtipkoval s obdrženou kyticí, že by ji jako na svatbě chtěl hodit přes hlavu mezi lidi, aby ten (nebo ti), kdo ji chytí, také následoval volání Pána k řeholnímu životu. Poté s vděčností daroval květiny mamince.

Rektor kostela P. Hylmar SJ poděkoval panu kardinálovi za jeho přítomnost, hudebníkům za doprovod a pozval všechny na pohoštění na nádvoří rezidence. Závěrečné slovo měl pan kardinál.

Foto: Jakub Šerých (Člověk a víra).
Fotografie Jakuba Šerých (Člověk a víra) jsou ZDE a ZDE.

(aro)

 odeslat článek     vytisknout článek