Aktuality

Mezinárodní noviciát v Birminghamu

Některé mladé muže mohou občas napadnout myšlenky typu: Co tak stát se jezuitou? Pokud nezůstane jen u myšlenek, ale po počátečním hledání kandidát zažádá o vstup do jezuitského řádu a je přijat, tak je poslán do jezuitského noviciátu.

Co je noviciát?

Jednoduše by se dalo říci, že noviciát je obdobím rozlišování a prověřování povolání, které kandidátovi (novici) vytváří podmínky k tomu, aby poznal, zda jeho povoláním je být skutečně jezuitou, nebo zda jej Bůh volá na jinou životní cestu. Pomoci k tomu se kandidátovi dostává od zkušených jezuitů, novicmistra a dalších tzv. formátorů, kteří novice v tomto rozlišování duchovně doprovázejí. U jezuitů má noviciát dvouleté trvání a soustřeďuje se na prohloubení kandidátova vztahu k Bohu i jeho praktické služby druhým, na obeznámení se základy, spiritualitou i historií řádu. Obzvláštní pozornost se věnuje Ignácově životopisu, Konstitucím neboli stanovám řádu i dokumentům jezuitských generálních kongregací.

Toto dvouleté období netráví novicové jen v noviciátním domě, ale poměrně hodně času stráví i mimo dům na tzv. „experimentech“. Nejedná se o vědecké pokusy, ale o zkušenosti, které mají novicům prakticky pomoci v ověření jejich povolání, v hlubším poznávání jejich talentů i limitací pro apoštolát.

První takovou zkušeností jsou třicetidenní duchovní cvičení v tichu, intenzivní zkušenost modlitby a rozlišování, která by se měla odehrát v prvním půlroce noviciátu. Dalšími „velkými experimenty“ – každý v trvání zhruba pět až osm týdnů – jsou nemocniční experiment, kdy se novicové zapojí do péče o nemocné a umírající, poutní experiment, kdy si při pěším putování vyprošují od lidí nocleh i stravu, pastorační experiment, ve kterém pomáhají v nejrůznějších jezuitských apoštolských dílech, a sociální experiment, ve kterém mohou sloužit lidem v nouzi, bez domova či uprchlíkům. Také v obdobích, kdy jsou v domě noviciátu, mají novicové své pravidelné služby a apoštoláty, které zahrnují úklidové práce, vaření pro komunitu, práce na zahradě, zapojení do místních charitativních projektů nebo výpomoc ve farnostech.

Proč Anglie?

Spojený česko-slovenský noviciát se do srpna roku 2020 nacházel v Ružomberku na Slovensku. K 1. srpnu 2020 jsem byl jmenován novicmistrem a poslán právě tam v čase, kdy byl dům prázdný a česká ani slovenská provincie neměly žádného novice. Ovšem vzhledem k tomu, že bylo potřeba, abych sám absolvoval několikaměsíční praxi po boku některého ze zkušených evropských novicmistrů, a vzhledem k tomu, že začátkem září 2020 měl vstoupit pouze jediný český kandidát, provinciálové obou provincií rozhodli, s ohledem na jazykové vybavení kandidáta a moje, abychom se přesunuli do střední Anglie, do noviciátu v tzv. Manresa House na jihozápadě Birminghamu. Už v té době byl Manresa House mezinárodním noviciátem, kam přicházeli kandidáti nejen ze Spojeného království, ale i z Irska, Holandska a severní Belgie. Po několikaměsíčním pobytu a pozitivním vyhodnocení zkušenosti z naší i britské strany bylo v roce 2021 potvrzeno, že česká i slovenská provincie budou posílat své kandidáty i nadále do Birminghamu. Já jsem zůstal v Birminghamu od toho roku jako socius, tedy asistent tehdejšího novicmistra P. Simona Bishopa SJ. Zároveň od září 2022 jsem byl jmenován kaplanem pro studenty na blízké University of Birmingham. V létě 2023 musel P. Simon ze zdravotních důvodů rezignovat na svou funkci a novicmistrem se stal P. Matthew Power SJ. Já stále zůstávám asistentem novicmistra, P. Simon rovněž pomáhá podle svých zdravotních možností novému novicmistrovi svými zkušenostmi.

Birminghamský noviciát

Jak už vyplynulo z předchozího odstavce, noviciát v Manresa House v Birminghamu je mezinárodní. Loni v srpnu nám do prvního ročníku nastoupilo celkem sedm kandidátů: jeden z Británie, jeden z Holandska, dva z České republiky, dva ze Slovenska a jeden z Francie. I v rámci týmu formátorů jsme mezinárodní: V uplynulých čtyřech letech jsme v komunitě měli formátory z Irska i Holandska, já zase zastupuji střední Evropu. Dalším specifikem zdejší formace je její komunitní rozměr. Vše nespočívá jen na novicmistrovi a jeho asistentech, ale do formace se zapojuje celá komunita již formovaných jezuitů. Do této komunity patří i náš představený a ředitel Jezuitského institutu spirituality P. David Smolira SJ, který novice zasvěcuje do tajů prací na zahradě, biblista P. James Crampsey SJ, který uvádí novice do vybraných částí Písma svatého, bratr ministr Geoff te Braake SJ, který koordinuje práce v domě a zprostředkovává příklad povolání jezuitského bratra angažovaného v ekologii. Novicové se tak už v noviciátě setkávají s různorodostí jezuitských osobností, apoštolátů a s konkrétními příklady toho, jak vypadá život jezuitského kněze či bratra.

Denní program v obdobích, kdy novicové pobývají v domě, zahrnuje čas pro osobní meditaci, mši svatou, společnou modlitbu, přednášky či sdílení, práce v domě, v kuchyni a na zahradě, čas na studium a rekreaci. Obvykle od pondělí do středy probíhají tematické kurzy přednášek či workshopů, a to často s pomocí hostujících přednášejících, zaměřené na základní řádové dokumenty, řeholní sliby, historii jezuitského řádu, na jednotlivé části Písma svatého. Čtvrtky jsou vyhrazeny pro pravidelné duchovní doprovázení noviců. V pátky vyjíždějí novicové do dvou charitativních center ve městě na apoštolát mezi bezdomovci a migranty. V soboty mívají volný den, kdy mohou vyrazit na výlet nebo jiným způsobem odpočívat. O nedělích doprovázejí naše kněze na výpomoc v blízkých farnostech či v akademické farnosti na kampusu Birminghamské univerzity.

Rytmus dvouletého birminghamského noviciátu se odehrává zhruba v šestitýdenních cyklech, to znamená, že přibližně šest týdnů tráví novici v domě, dalších šest týdnů na velkých experimentech. Co se týče velkých experimentů, jsou většinou organizovány na různých místech Spojeného království. Např. nemocniční experimenty se mohou konat v komunitách Archa nebo v domovech pro seniory, které provozuje kongregace Malých sester chudých, pastorační experimenty zase v jezuitských farnostech, sociální experimenty při Jezuitské službě uprchlíkům (JRS). Ve druhém roce noviciátu mohou být novicové posláni na jeden z velkých experimentů i do domácích provincií. V uplynulých letech jsme tak některé vysílali do irského Dublinu pro práci s drogově závislými nebo do pastorace v Praze u sv. Ignáce.

Celkově lze říci, že život v našem noviciátě na jedné straně poskytuje novici dostatek ticha a prostoru k modlitbě a reflexi, na straně druhé také bohatou škálu praktických zkušeností a služby lidem. Obojího je potřeba, aby se novic mohl učit dobře rozlišovat to, co se děje v jeho vnitřním duchovním světě, a aby tak mohl lépe poznávat, k čemu ho Bůh v jeho životě volá.

Článek vyšel v bulletinu Jezuité 2/2024, který je k dostání v jezuitských kostelích.
Starší čísla bulletinu jsou k dispozici v online archivu.
Foto: Budova noviciátu Manresa House v Birminghamu (Foto SJ).

(aro)

 odeslat článek     vytisknout článek