Aktuality

Amerika oceňuje různorodost

V roce 1855, v době, kdy Amerika čelila masivní přistěhovalecké vlně z Evropy – během deseti let přišly tři miliony cizinců převážně z Německa a Irska – a protikatolický i antiimigrační sentiment je všudypřítomný, Abraham Lincoln píše blízkému příteli: „Jako národ jsme začali prohlášením, že ‚všichni lidé jsou si rovni‘. Nyní to prakticky čteme ‚všichni lidé jsou si rovni, kromě černochů‘. Až se k moci dostanou všeználci, bude znít ‚všichni lidé jsou si rovni, kromě černochů, cizinců a katolíků‘. Až k tomu dojde, raději bych emigroval do nějaké země, kde se nepřetvařují a nepředstírají, že milují svobodu – například do Ruska, kde lze despotismus brát čistě a bez nízké slitiny pokrytectví.“

Lincolnův postřeh vystihuje historické pozadí amerického katolictví. Od prvních krůčků v Novém Světě stáli katolíci pod stínem protestantských církví a často museli čelit obviněním, že přinášejí pouze sociální obtíže, jsou papežskými vazaly a špióny a nevědí, co je podstatou demokracie. Během imigrační vlny, na kterou Lincoln naráží, se němečtí katolíci přesunuli do vnitrozemí, kde pokojně farmařili, zatímco irští katolíci, kteří pocházeli z nižších vrstev, zůstali v pobřežních městech, a právě Boston se stal populární místem, kde se pokoušeli najít práci. Zaměstnaní či nezaměstnaní, Irové se rádi napili tekutého moku a v opojení narušovali zaběhaný pořádek. Rodiny jsou chudé, vzdělání často chybí, a pokud si je rodina může dovolit, rodiče se obávají, že jim kluka předělají na protestanta. Do této situaci přicházejí jezuité a v roce 1863 irský tovaryš John McElroy zakládá Boston College (BC). Katolickou školu, která se stará převážně o studenty z chudých irských rodin. Podobný je počátek a kontext mnoha katolických škol v USA.

Katolíci jako menšina

Americký katolík byl od počátku v menšině a sociálně znevýhodněný. Starší generace někdy vzpomíná, jak jejich rodina vyrůstala v katolických enklávách. Narodili se v katolické nemocnici, chodili do katolické školy zřízené jejich farností, pokračovali studiem na katolické univerzitě a přejí si zemřít v katolickém domově pro seniory, ve kterém byli i jejich rodiče. To samozřejmě neznamená, že se katolíci starali pouze o sebe. Naopak, jejich charity a nemocnice se brzy staly artiklem, který dělal dobré jméno katolické církvi ve společnosti, kde dominujícím étosem byla schopnost individua si zajistit štěstí sám. Rád si například stěžuje Max Weber ve své slavné knize Protestantská etika a duch kapitalismu, jak se proces posvěcování života stává pro amerického protestanta pouze obchodní transakcí.

Z těchto a jiných důvodů pro katolické politiky, biskupy a intelektuály byla centrálními tématy náboženská svoboda, pluralismus a sociální otázky. Na Druhém vatikánském koncilu to byl právě jezuita John Courtney Murray, absolvent Boston College, který zásadně přispěl k otázkám náboženské tolerance v dokumentu Dignitatis humanae. Dodnes se američtí teologové pyšní těmito nejzásadnějšími příspěvky americké teologie.

Ačkoliv dnes katolická církev již nežije v takto polarizovaném napětí s protestantským světem a společenská diskuse o sociálních problémech se v mnohém posunula dál, historické pozadí dává lépe pochopit přístup katolické církve ke vzdělání v USA. Možná není ani takovým přeháněním říct, že kde dříve stál jako element ohrožení protestant, je dnes nepřítelem sekulární kultura. Zároveň si však americký katolík stále uchoval sociální citlivost obzvláště pro minoritní skupiny, vždyť si sám touto zkušeností prošel. Napětí se přesunulo dovnitř katolické církve samotné. Pokračuje boj o pravověří s rostoucí nedůvěrou vůči venkovnímu světu a zároveň i dědictví sociální citlivosti, otevřenosti a důrazu na individuální svobodu.

Dnešní Boston College

Boston College má dvě teologické fakulty: Clough School of Theology and Ministry (CSTM) s dovolením udílet církevní akademické tituly a dále Theology Department, které zajišťuje humanitní vzdělání všech studentů na BC. Vzhledem k tomu, že Boston College je tradičně zaměřená především na svobodná umění (artes liberales), je teologie součástí základního vzdělání všech studentů bez ohledu na užší specializaci. S patnácti tisíci studenty se Boston College řadí mezi menší či střední univerzity svojí velikostí, z toho samotná CSTM má více jak čtyři sta studentů. Což jistě není zanedbatelné číslo vzhledem k tomu, že tři čtvrtiny studentů tvoří laici.

Navzdory jasnému rozdělení, umocněnému rostoucí silou sociálních médií, je pozoruhodné, jak plodná teologická reflexe a diskuse probíhá na CSTM. Je očividné, jak fakulta během let nabírá na prominenci. V katolickém univerzitním prostředí i mezi různými křesťanskými denominacemi je citovaná mezi předními teologickými pracovišti. Často jsem na přednáškách potkával studenty z Harvardu či Bostonské univerzity, kteří byli vděčnými posluchači různých i systematičtějších předmětů patristického či scholastického východiska. Vícekrát jsem od nich zaslechl, že u nich taková nabídka není, a mnoho z nich i s uznáním pokyvovalo, že profesor uvede začátek hodiny modlitbou. Na jejich mateřských protestantských fakultách je to nemyslitelné, jestliže přístup je spíše ve smyslu religionistiky, univerzálního spiritualismu či teologie bez Boha.

Způsob výuky

Není zanedbatelným faktorem, že klasické předměty, jako například fundamentálka či christologie, jsou vyučovány několika profesory simultánně. Tak má student možnost výběru různých přístupů a metod. Čte se mnoho. Na základní kurz mezi padesáti až sto padesáti stranami textu týdně, u doktorských kurzů se každou hodinu diskutuje nová kniha. Na druhou stranu není standardní mít více než pět kurzů za semestr. Nejvýraznějším rozdílem je však systém vzdělávání formou diskuse. To může být v mnohém obohacující, student se učí smysluplně zformulovat myšlenku, číst texty a být aktivním participantem během hodiny. Obzvláště poza-americké národnosti často potřebují povzbudit ve slovním projevu. Na druhou stranu, neohlídá-li profesor diskusní fórum, argumenty se stávají jen cirkulární repeticí téhož – nedostatky v základních znalostech o metodě a filosofická či teologická nedovzdělanost se rychle projeví. Logika odvolávající se pouze na osobní zkušenost, není-li doplněna souvislou zkušeností církve, si rychle protiřečí. Většinově jsou nejpopulárnější profesoři, kteří dokázali umně zkombinovat systém přednášek, moderovaných diskusí a shrnujícího stanoviska.

Odnáším si mnoho. Nadšené zaujetí místních profesorů pro teologii se projevovalo i v tom, jak mě povzbuzovali napsat práci o ne úplně standardním tématu mystiky svatého Ignáce a Božího Srdce. Komunita Petra Fabera, kde jsem strávil pět let svého života, je krásným příkladem jezuitské mezinárodní kultury. Není vůbec jednoduché ukočírovat komunitu sedmdesáti lidí a více jak dvaceti národností. Je to štědrost americké kultury, která nevnucuje a dokáže ocenit různorodost. Po tři roky jsou vypomáhal v jedné místní farnosti. I přes můj těžký slovanský akcent lidé přicházeli s chválou, jak dobře mi rozumí. Tak jako Ital, Američan zřídkakdy opraví gramatickou chybu cizozemce. Velkorysost a vděčnost za druhého vítězí nad malicherným posuzovačstvím.

Článek vyšel v bulletinu Jezuité 2/2024, který je k dostání v jezuitských kostelích.
Starší čísla bulletinu jsou k dispozici v online archivu.
Foto: Gasson Hall – hlavní budova Boston College (Foto twitter Boston College).

(aro)

 odeslat článek     vytisknout článek