Aktuality

Návštěva kardinála Czerneho v Damašku

Jedním z aspektů, který na jezuitském řádu nejvíce obdivuji a pozoroval jsem ho u mnoha jezuitů, je jejich hluboká touha podporovat jednotu v rámci apoštolského těla. Tato snaha o spojení má kořeny nejen v jejich historii, ale nadále formuje jejich poslání i dnes. Všichni známe příběh svatého Františka Xaverského, který s sebou nesl podpisy svých spolubratrů jezuitů jako symbol jejich jednoty, a to navzdory obrovským vzdálenostem, které si vyžádalo plnění jejich poslání. Ve stejném duchu sdílíme články, jako je tento, abychom si vyměňovali zprávy a zkušenosti a dále posilovali pouta naší apoštolské komunity, která se rozprostírá na velké vzdálenosti a v rozmanitých regionech.

Posílení této jednoty však není dosahováno pouze písemnou korespondencí mezi jezuity, kteří se již znají. Nastává také, když se jezuité z různých částí světa osobně setkávají – ať už během cest, misijní práce, nebo dokonce při návštěvě jezuitských komunit ve vzdálených zemích. Zvláště silný příklad toho se odehrál v pondělí 2. září v jezuitském Alberto House v Jaramaně. Během svého působení v Sýrii ho navštívil prefekt Dikasteria pro podporu integrálního lidského rozvoje kardinál Michael Czerny SJ. Jeho návštěva byla nejen příležitostí setkat se s tamní jezuitskou komunitou, ale také být svědkem rozmanitých a působivých poslání domu.

Kardinál Czerny se během svého působení v Alberto House seznámil s iniciativami Jezuitské služby uprchlíkům, navštívil univerzitní studentskou knihovnu a dozvěděl se o různých nabízených uměleckých, kulturních a vzdělávacích workshopech. Udělal si také čas, aby pohovořil jak s pracovním týmem, tak s některými příjemci těchto misí, čímž podtrhl důležitost úsilí místních jezuitů.

Návštěva vyvrcholila společným jídlem s jezuitskou komunitou. Tato chvíle společenství nabídla jedinečnou příležitost k osobnímu kontaktu a zároveň možnost zamyslet se nad posláním jezuitského řádu v Sýrii a nad širší rolí kardinála Czerného a jeho týmu v Římě.

Jeden malý, ale dojemný detail, který mě – a mnoho dalších v Alberto House – zasáhl, byl kříž kardinála Czerného. Kříž vyrobený ze dřeva, s odstíny oranžové a žluté, které připomínají svítání a západ slunce, má uprostřed zkroucený hřebík. Pro mě byl tento vzhled silným obrazem utrpení, smrti a vzkříšení – trilogie, která zachycuje nejen kardinálovo poselství, ale také jádro našeho poslání. Vyzývá nás, abychom uznali rány lidí, kterým sloužíme, abychom uznali okamžiky „smrti“, které můžeme zažít v průběhu naší práce, a abychom oslavili vzkříšení, nejvyšší radost a naději, které následují po bojích.

Pokud se přistihnete, že se cítíte obtíženi, obtěžkáni hřeby života nebo jako by se blížila temnota, pamatujte, že bez ohledu na to, jak dlouhá je noc, po ní vždy přijde nový úsvit. Jak trefně řekl francouzský voják a spisovatel Georges Bernanos a jak se kardinál Czerny podělil s myšlenkou ze svého svěcení: „Jediné, na čem záleží, je, že ať jsme stateční nebo zbabělí, vždy se nalézáme tam, kde nás Bůh chce, a důvěřujeme mu.“

Zdroj/Foto: Jesuits in Europe / Syria.

(aro)

 odeslat článek     vytisknout článek