Články

Čeští jezuité o papeži Františkovi

Jan Regner

Kým byl pro mě papež František a v čem vidím jeho odkaz? Musím říct, že od prvních dní byl pro mě zdrojem překvapení a zároveň někým, komu jsem snadno rozuměl. V tom, o čem a jak mluvil, jsem poznával stejnou jezuitskou formaci, vycházející z duchovní zkušenosti svatého Ignáce – zaměřenost na hlásání Ježíše v jeho chudobě, duchovní rozlišování a vnímavost k současnosti, v níž je možné nacházet Boží přítomnost. Od začátku mě také oslovovaly záznamy z jeho každodenních kázání v kapli domu sv. Marty. Byla pro mě svědectvím o odkrývání smyslu Božího slova, jak k nám může promlouvat v každodenním životě. Oceňoval jsem na nich prosté bratrské sdílení víry, oproštěné od oficiálnosti, která se do té doby „vyžadovala“ od papežských prohlášení.

Papež František mě také naučil chápat dnešní dobu skutečně jako přelomovou dobu, jak on říkával „změnu epochy“ a ne pouhou „epochu změn“. Z počátku jsem tento jeho pohled vnímal jako určité přehánění, ale postupně jsem mu víc a více dával za pravdu a oceňoval jeho předvídavost a až prorocký vhled do toho, co hýbe dnešním světem. Obdivoval jsem jeho vytrvalost přinášet do života církve takové impulsy, které ji mohou pomoci, aby byla opravdovým kvasem v dnešních přelomových změnách a aby byla skutečným znamením Boží naděje pro dnešní svět. Stále se od něho učím této otevřenosti pro Boží budoucnost.

P. Petr Havlíček SJ

Papež František byl pro mě především člověk, který se snažil následovat Krista. Následování Krista vyžaduje od každého následovníka neustále rozlišovat, v čem toto následování spočívá, co je v dané situaci „kristovská“ odpověď. Tato schopnost se projevovala ve všech jeho krocích, kdy s odvahou na jedné straně a citlivostí na straně druhé, dokázal dělat i netradiční kroky, které rozlišil jako odpověď na volání Božího Ducha. Obdivoval jsem na něm neuvěřitelnou věrnost Božímu hlasu, kterou překračoval tradičně chápane hranice „liberálnosti“ či „konzervativnosti“ a jež se projevila v ohromné kreativitě. Právě v této věrnosti naslouchání Božímu Duchu a odvaze dělat nová rozhodnutí a nové kroky vidím jeho odkaz, zcela specificky a konkrétně v započaté synodální cestě.

P. Samuel Prívara SJ

Papež František pro mě byl v první řadě spojený s mým osobním příběhem. Byl totiž zvolen v době, kdy jsem se ještě připravoval na křest. Tehdy mě určitě nenapadlo, že se také jednou stanu jezuitou… Ačkoli jsem si k němu zpočátku musel trochu nacházet cestu, postupně jsem jím byl čím dál tím více fascinován. Obdivoval jsem jeho svobodu, odvahu a laskavost. Člověk vnímal, že se ve Františkově případě nejedná jen o nějaké marketingově zvolené vystupování, ale o něco, co vyplývá z jeho hlubokého duchovního života a velké životní zkušenosti. Zkušenosti, která, jak jsem se dozvěděl postupem času, obnášela v době jeho působení v Argentině i některá chybná, nebo přinejmenším kontroverzní rozhodnutí. Ta ale byla dost možná něčím, co z Františka udělalo právě toho, kým byl, tak trochu jako tomu bylo u sv. Petra. Papeže schopného naslouchat, citlivého vůči lidské zranitelnosti a vnímajícího nebezpečí klerikalismu a zneužívání moci. Člověka vědomého si vlastních limitů a spoléhající na pomoc druhých a Ducha svatého. Čím dál tím více si uvědomuji, jak to vycházelo z opravdového života modlitby, která, pokud se bere vážně, není „opiem“, ale tím, co nás zve k tomu dělat vše s láskou a vycházet ze sebe sama směrem k druhým.

Pokud jde o to, co považuji za Františkův největší odkaz, jistě by se daly zmínit mnohé věci. Touha po řešení různých typů dlouhodobých nemocí církve (zneužívání, klerikalismus), duchovní pohled na současné problémy pozývající k aktivní odpovědi na ně (uprchlická krize, integrální ekologie), synodální cesta… Přesto spíše než nějaké „něco“ považuji za jeho největší odkaz „jak“, tj. způsob, jakým jednal. Jako někdo, kdo se skutečně zajímá o druhé, je ochoten kvůli tomu opustit své pohodlí a kdo se skutečně snaží ve společenství naslouchat Bohu, s laskavostí a ochotou dělat i náročná rozhodnutí. To jsou věci, které může napodobit každý z nás, ať už je papež, jezuita, instalatér nebo maminka v domácnosti. Pokud bych použil slov sv. Ignáce, František byl jedním z těch, kteří mi opravdu ukázali jak se následuje „chudý a pokorný Kristus“. Díky za to, Františku.

Pavel Banďouch SJ

 odeslat článek     vytisknout článek