Články |
A A A
|
Pohřbu jezuity Rudolfa Duška se zúčastnily stovky věřícíchČtvrtek, 1.3.2012 Navždy odešel poctivý služebník na Pánově vinici
Jan Regner Poslední únorový den v pozdních nočních hodinách navždy odešel P. Rudolf Dušek SJ. Člověk, který byl vězněn oběma totalitními režimy a přežil i koncentrační tábor v Terezíně, mluvil vždy o své životní cestě s velkou prostotou a bez jediné známky zahořklosti. Pohřební bohoslužba se konala v pražském kostele sv. Ignáce a zúčastnily se jí stovky věřících.
Pražský světící biskup Karel Herbst, kněží z blízka i z dáli, řeholní spolubratři včele s provinciálem Františkem Hylmarem a asi čtyři stovky věřících. Ti všichni se sešli ve středu 7. března v 13 hodin v pražském jezuitském kostele na Karlově náměstí, aby se naposled rozloučili se zesnulým jezuitským knězem Rudolfem Duškem.
„V posledních letech jsme byli u nás v domě zvyklí na jeho nenápadnou přítomnost, na jeho pravidelný rytmus a denní program, na jeho setkání s návštěvami, písně, které si zpíval v kapli či při procházkách kolem domu, krmení rybiček, kontroly teploměru a na jeho odpolední mše, na které často přicházeli lidé zvenku,“ vzpomínal český provinciál ve své promluvě během pohřební bohoslužby.
„Mým údělem je Hospodin,“ připomněl kazatel úryvek z knihy žalozpěvů, který se četl v rámci prvního čtení. „Mohla by to být i slova otce Rudolfa,“ a pak český provinciál shrnul v kostce pestrý život tohoto zesnulého jezuity. „Když se s otcem Duškem loučíme a připomínáme si jeho životní cestu, uvědomujeme si - i k našemu vlastnímu užitku - jak pravdivé je Boží slovo a jak mocné jsou Boží skutky. Bůh, který nás provází pozemským životem, nás provede i bránou smrti,“ dodal provinciál a citoval poté další biblický úryvek, tentokrát z Listu Římanům: „Když jsme s ním umřeli, budeme s ním také žít. Když vytrváme, budeme s ním i kralovat. On totiž zůstává věrný.“
Klopotná cesta ke svěcení
Rudolf Dušek se narodil 20. listopadu 1917 v Praze-Nuslích v katolické rodině. Studoval na pražském osmiletém Arcibiskupském gymnáziu. To bylo svěřeno jezuitům, k nimž po maturitě vstoupil. Po dvouletém noviciátu v Benešově, absolvoval tříleté studium na jezuitském Filosofickém institutu. Poté odešel na velehradské gymnázium, kde se stal prefektem nejmenších chlapců a zároveň je vyučoval latinu.
V letech 1942–44 studoval teologii v Praze. Univerzita byla tehdy už zrušena a jezuitský dům obsazen. Mladí jezuitští studenti se proto odstěhovali na Strahov k premonstrátům, kde pokračovali ve svém studiu pod vedením několika starších spolubratrů. Na některé předměty studenti docházeli na diecézní učiliště u františkánů při kostele Panny Marie Sněžné. Mezi přednášejícími byli i známí profesoři Merell, Konůpek a Bogner.
Po dvouletém studiu teologie byl Rudolf Dušek na Strahově zatčen gestapem. Byl nejprve vyslýchán a uvězněn v Praze na Pankráci a pak poslán do koncentračního tábora v Terezíně, který přežil jen díky tomu, že skončila po roce válka. V soudním spise měl označení RU (Rückkehr unerwünscht – návrat nežádoucí).
Když se vrátil z Terezína a trochu se zotavil, udělal si rychlokurz angličtiny a v prosinci 1945 odjel do Anglie, kde na Heythrop College u Oxfordu dokončil studia teologie a tam byl také 12. září 1946 vysvěcen na kněze.
Znovu uvězněn za vlastizradu a špionáž
Do Čech se otec Rudolf po vysvěcení vrátil a v letech 1947–50 studoval na Karlově univerzitě latinu a dějepis. Zároveň se staral o Mariánskou družinu studentů a s jezuitským spolubratrem Adolfem Kajprem chodil do kroužku vysokoškolských studentů klasické filologie. V roce 1950 byl ovšem znovu zatčen a odsouzen za vlastizradu a špionáž ve prospěch Vatikánu na 12 let.
Při jedné amnestii mu byl sice trest milostivě snížen na 11 a půl roku, ale propuštěn byl až z Mírova, kde prožil osm let svého věznění, na velkou amnestii začátkem května 1960. V komunistickém žaláři se setkal s velkými osobnostmi tehdejší církve, s františkánem Janem Evangelistou Urbanem, s řeckokatolickým biskupem Vasilem Hopkem, který byl později blahořečen, s teologem Otou Mádrem nebo dominikánem Reginaldem Dacíkem.
Po propuštění nemohl vykonávat duchovenskou službu a tak pracoval v civilním zaměstnání, v letech 1960–69 v družstvu Drutěva, pak se stal vedoucím v chráněné dílně pro invalidní mládež. Pro zvýšení kvalifikace absolvoval dvouleté studium sociální práce, které zřídil Magistrát hlavního města Prahy. Po Pražském jaru v roce 1968 dostal „státní souhlas“ k vykonávání duchovní služby a několik měsíců působil v kostele sv. Ignáce na Karlově náměstí a potom krátce v Košířích. Ještě v témže roce přešel do Ústavu sociální péče v Horním Maxově, kde působily jako ošetřovatelky Anglické panny, a pak do Leontýna u Křivoklátu, kde byly sestry boromejky. V roce 1971 působil na mariánském poutním místě v Dolním Ročově u sester voršilek, které pracovaly jako zdravotní sestry v dětské psychiatrické léčebně. Tam působil také v místní duchovní správě, později v roce 1992 přešel do Bohosudova, kde zasedal v komisi při přijímacích zkouškách znovuzaloženého biskupského gymnázia.
V září 1993 odešel do Kolína a v prosinci pak do Prahy ke sv. Ignáci. Pracoval na provincialátě a v duchovní správě. Od r. 1994 se věnoval dvěma Mariánským družinám a inicioval založení Společenství křesťanského života (SKŽ). V posledních letech byl v domácím léčení a dokud mohl, denně sloužil mši svatou.
Foto: Ivan Dobrovolský a Jan Regner. Další snímky z pohřbu P. Rudolfa Duška lze nalézt ve fotogalerii.
odeslat článek vytisknout článek
|
Náš tip 




Úmysly Apoštolátu modlitby
Úmysl papeže
Za rodiny v krizi
Modleme se, aby zlomené rodiny nalezly uzdravení svých ran v odpuštění a vzájemném znovunalezení svých darů, i v jejich odlišnostech.
Národní úmysl
Za účastníky národní pouti
Modleme se, aby se poutníci do Říma vrátili do svých domovů s pokojnou nadějí, radostnou vírou a novou odvahou svědčit o Kristu.
více »
Nejbližší akce
více »
Nejbližší duchovní akce
více »
Kalendárium
|