Články / Rozhovory Dnes je 27. 4. 2017  
      English  RSS 
Aktuality
Články
Rozhovory
Názory
V médiích
Nové knihy
Dokumenty

Kdo jsme
Aktivity
Domy, kontakty
Akce

Jezuitou dnes

Kalendárium
Galerie
Online rozhovory
Humor
Kniha návštěv
Podpořte nás
Odkazy

Zasílání novinek




Rozhovory

         A     A     A

Věděl jsem, že to musím zkusit

Čtvrtek, 15.10.2015
Rozhovor se scholastikem Samuelem Prívarou

Lenka Češková

Posledním z našich tří nových scholastiků je Samuel Prívara původem ze Slovenska. Své první sliby v Tovaryšstvu Ježíšově složil v úterý 13. října v Mnichově, kde v současné době začíná studium filozofie.


Můžeš se nám stručně představit? Z jaké rodiny pocházíš a čemu ses věnoval před vstupem do jezuitského řádu?

Narodil jsem se v listopadu 1984. Táta je vzděláním slaboproudý inženýr a máma infekční lékařka. Já jsem byl od mala ten typ člověka, který se zajímal o spoustu věcí: do svých osmnácti let jsem hrával lední hokej, měl jsem hodně rád historii, čtení knížek a spousty dalších věcí. Až do jednoho úrazu s kolenem jsem si myslel, že se budu věnovat hokeji, ale tato „náhoda“ všechno změnila a já jsem se začal orientovat na školu.

Studoval jsem nejdřív Kybernetiku a měření na ČVUT v Praze a k tomu jsem si ve čtvrtém ročníku přibral ještě Vysokou školu ekonomickou. Tady jsem pak vystudoval nově otevřený program Financial Engineering. Spolužáci z ČVUT a kolegové ve firmě, kterou jsme založili, mě ukecali, abych se přihlásil ještě na doktorské studium, které jsem absolvoval na ČVUT v Praze a na Spolkové vysoké technické škole v Curychu v oboru Robotics.

Na základě čeho ses rozhodl vstoupit do Tovaryšstva?

Kvůli spoustě zájmů, cestování, práci atd. jsem se myšlenkou na Tovaryšstvo nebo kněžství vůbec nezabýval. S přibývajícími léty se ale člověk začal ptát, jestli všechny aktivity, které vyvíjí, mají i nějaký hlubší smysl. Mít peníze a moci si koupit cokoliv, vidět svět, dělat zajímavou práci, mít výborné kolegy – to všechno bylo pěkné, nicméně já jsem pořád cítil, že tomu chybí ještě něco hlubšího. Na svých cestách jsem se pak setkal s různými díly, která po sobě ve světě zanechali jezuité. To jsem ovšem ještě vůbec netušil, co jsou zač – kromě základní informace, že je to církevní řád, který založil sv. Ignác.

Ale někde se mi tento obdiv k jezuitům ukládal do podvědomí a při dalším pátrání a zamýšlení se, čím by člověk mohl svůj život udělat skutečně smysluplným, to později sehrálo významnou roli. Celé toto podvědomí se vynořilo při čtení různých knížek s duchovní tematikou, které mohu shrnout do Augustinovy věty „Nepokojné je srdce člověka, dokud nespočine v Bohu“ – přesně to jsem cítil a najednou jsem věděl, že to prostě musím zkusit. Od tohoto objevného momentu ještě uplynuly dva roky přemýšlení a „technických detailů“, než jsem opravdu vstoupil.

8 Co je ti na jezuitské spiritualitě nejbližší?

Princip, že svět je dobrý, protože je to Boží dílo, a my jsme povolání vidět Boha ve všech věcech. Líbí se mi, že se jezuité neuzavírají do klášterů, aby tam v tichu hledali Boha, ale že žijí ve světě, žijí s lidmi, nacházejí a pomáhají nacházet Boha v běžném životě. Aplikace tohoto principu vede k tomu, že mezi jezuity naleznete lidi, kteří dělají téměř všechno, od vědy, přes pomoc uprchlíkům a chudým lidem až po vzdělávání. K hledání Boha a Boží vůle nám pomáhá tzv. rozlišování, což se v praxi projevuje ve velice individuálním přístupu k jednotlivci, hledá se nejlepší možné využití jeho darů.

Nedávno jsi završil noviciát. Co ti toto období dalo především?

Pro mě to byl hlavně čas učení, ale ne ve smyslu nabývaní nových informací, nýbrž získávání zkušeností. Vždy jsem vedl velmi hektický život a teď jsem musel zpomalit, ztišit se a v tomto tichu nabýt zkušenost Boží přítomnosti. Absolvoval jsem celou řadu tzv. experimentů, za všechny jsem ohromně vděčný. Přinesly mi nové přátele – potkal jsem při nich skutečně výborné lidi, ale především jsem na vlastní kůži zažil Boží přítomnost a pomoc. Předtím jsem disponoval různými prostředky, které mi umožnily překonávat obtíže vlastní pílí apod., teď jsem měl možnost sledovat, že ne já, ale Bůh koná.

Největší zkušeností byla duchovní cvičení, a mám na mysli obě, jak velká třicetidenní tak kratší osmidenní: bylo to pro mě něco naprosto převratného, kde se „očistila“ má motivace a důvody a také jsem mnohé věci, které mě v životě tížily, buď pochopil, nebo se s nimi smířil tím, že jsem je odevzdal Bohu.

Kam dál teď povede tvoje cesta? Na co se nejvíc těšíš a z čeho máš naopak největší obavy?

Aktuálně začínám studium filozofie v německém Mnichově. Nevím, jestli to mám nazvat obavou, nicméně bych chtěl, abych si při studiu pořád uvědomoval, co je to důležité a hlavní a že studium není cíl, ale jenom prostředek.

Mám radost z toho, že se zde pohybuji ve velice mezinárodním prostředí, kde potkávám lidi z celého světa, že spolu můžeme sdílet své zkušenosti, kulturně se obohacovat a jeden od druhého se učit.

Máš nějaké „sny“ ohledně svého působení v Tovaryšstvu? Čemu by ses v budoucnu rád věnoval?

Když jsem vstupoval do jezuitského řádu, měl jsem představu, že se stanu misionářem. V průběhu času jsem poznával (zatím je to stále neukončený proces), čím vším se společnost zabývá, a obzory mého potenciálního působení se značně rozšířily. Jak jsem již řekl v úvodu, jsem člověk, který se zajímá o spoustu věcí, tudíž nemohu specifikovat jen jednu oblast, kde bych zvláště rád působil.



 odeslat článek     vytisknout článek



Související články
21.4.2017 Jarní víkend pro zájemce o jezuitský řád
8.2.2017 Postní duchovní obnova s Miroslavem Heroldem
17.5.2016 Pomáhat druhým v růstu
9.5.2016 Jezuitští novicové se sjeli na Velehrad
5.5.2016 Víkend pro zájemce o jezuitský řád se blíží


Diskuse



UPOZORNĚNÍ
Vkládat příspěvky mohou pouze registrovaní čtenáři. Zaregistrujte se zde. Přečtěte si pravidla registrace.


Náš tip

Mlčení

Šúsaku Endó

Mlčení japonského spisovatele Šúsaku Endóa (1923–1996) je drsný a zároveň poetický i myšlenkově bohatý příběh o zániku křesťanské misie v Japonsku v 17. století. Téma, které o něco dříve zpracoval i český spisovatel Jaroslav Durych v rozsáhlé epopeji Služebníci neužiteční, Endó pojal z neobvyklé perspektivy japonského katolického křesťana...
více »






Úmysly Apoštolátu modlitby

Všeobecný úmysl: Mladí lidé
Za mládež, aby uměla velkodušně odpovědět na vlastní povolání a vážně uvažovala i o možnosti zasvětit se Bohu v kněžství a zasvěceném životě.
Národní úmysl: Za mladé lidi, aby nacházeli odvahu otevřít srdce pro Boží lásku. Také za požehnání a trvalé duchovní plody letošního srpnového celostátního setkání mládeže v Olomouci.
více »

Nejbližší akce

Barokní jezuitské Klatovy 2017


Duchovně-odpočinkový pobyt s P. Františkem Líznou


Absolventský Velehrad


Brněnská pouť do Křtin


více »

Nejbližší duchovní akce

Duchovní obnova pro seniory a animátory seniorů


Duchovní obnova pro seniory


Nazírání Písma svatého


Duchovní obnova pro lektory a všechny zájemce o Boží slovo


více »

Kalendárium

Památka Josefa Marie Rubia


JESUIT.CZ © 2006 Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova, Ječná 2, 120 00 Praha 2   webmaster: Tomáš Novák   design: Jozef Murin, Lukáš Kratochvil