Aktuality

Na generální kurii se konalo setkání s tématem usmíření

Setkání bylo součástí formačního programu pro zaměstnance Jezuitské služby uprchlíkům (JRS) se zaměřením na poslání a identitu. Od 9. do 15. prosince se v Nemi nedaleko Říma scházeli účastníci z různých místních a regionálních kanceláří, zejména z těch, které slouží jako kontaktní místa pro poslání a identitu. Kromě nich bylo setkání na kurii otevřeno i dalším účastníkům.

Svým projevem zahájil program P. generál Arturo Sosa SJ. Zdůraznil usmíření jako ústřední prvek všech jezuitských děl, jak je vyjádřeno v dekretu č. 1 „Společníci v poslání smíření a spravedlnosti“, který vydala 36. generální kongregace. Tento dekret podtrhuje závazek Tovaryšstva usmířit se s Bohem, lidstvem a stvořením a staví jej jako klíčový aspekt jezuitské misie a služeb. Mezinárodní ředitel JRS P. Michael Schöpf SJ podtrhl důležitost usmíření v poslání JRS a význam svědectví od jednotlivců, jako jsou paní Moro a paní Faranda. Italský jezuita P. Guido Bertagna SJ poskytl kontext setkání a popsal cestu sbližování obětí teroristických útoků a bývalých členů ozbrojených skupin.

Datum 12. prosince má zvláštní význam, protože je počátkem období teroru, které začalo bombovým útokem v roce 1969 na milánském náměstí Piazza Fontana a pokračovalo přes polovinu osmdesátých let dvacátého století, dokonce až do počátku jednadvacátého století. Toto období zaznamenalo 428 úmrtí a více než 1 400 zranění. V souvislosti s ozbrojeným bojem bylo vyšetřováno kolem dvaceti tisíc lidí, 4 200 bylo uvězněno za zločiny související s ozbrojenými skupinami nebo podvratnými spolky a stovky dostaly doživotí.

V letech 2000 až 2008 položila soukromá důvěrná setkání mezi oběťmi a bývalými členy ozbrojených skupin základy pro usmíření. Tento proces se v roce 2015 vyvinul ve veřejné iniciativy, obnovy a vytvoření „Knihy setkání“. Dnes toto hnutí pokračuje komunitními kruhy, prezentacemi knih a spoluprací s podobnými iniciativami v celé Evropě.

Paní Moro hovořila o hluboké bolesti a traumatu, které zažila po únosu a vraždě svého otce. Sdílela své potíže s přijetím pozvání otce Bertagny, aby se připojila ke skupině pro usmíření, což znamenalo vstoupit na neprozkoumané emocionální území a čelit kritice ze strany rodiny a přátel. Přesto cítila hlubokou potřebu spravedlnosti, která překračuje rámec trestů odnětí svobody, potřebu sdílet svou bolest, která v průběhu let jen sílila.

Paní Faranda se také podělila o to, jak jí setkání s paní Moro přineslo velké uzdravení. Postupem času jejich porozumění a přátelství ukazovalo, jak se sblížily, přestože zpočátku patřily ke skupinám, které se od sebe navzájem odtahovaly. Pro obě byl nejtěžší začátek, tedy najít odvahu zahájit dialog. Vyskytly se i krizové momenty, kdy silné emoce vyžadovaly kvalifikované doprovázení jednání. Konečným výsledkem však bylo osvobození a usmíření.

Ředitel Centra Astalli, což je italská pobočka JRS, P. Camillo Ripamonti uvažoval o důležitosti usmíření ve své práci s násilně vysídlenými lidmi. Zdůraznil potřebu prostoru, kde může docházet k hlubokému naslouchání a setkávání, jakých dosáhly paní Moro a paní Faranda. Tyto prostory potvrzují sdílenou lidskost a protiřečí názorům, které stále častěji zobrazují migranty a uprchlíky jako hrozbu.

Akce byla zakončena setkáním s otázkami a odpověďmi, po němž následovaly závěrečné poznámky organizátora setkání JRS v Nemi P. Elíase Lópeze-Péreze. Nabídl poselství naděje a připomněl účastníkům, že usmíření je vždy možné, zvláště když myslíme na naše děti a svět, v jakém stavu je chceme zanechat.

Zdroj/Foto: jesuits.global.

(aro)

 odeslat článek     vytisknout článek