Historický magazín na ČT 24 byl 1. dubna ve znamení jezuitského řádu. Při příležitosti 450. výročí příchodu prvních bratří do Prahy si moderátor Vladimír Kučera do studia pozval historičku Ivanu Čornejovou a provinciála Františka Hylmara. „Českých knih hubitelé lítí, prašivina, mol, jezoviti,“ napsal kdysi Karel Havlíček Borovský. Toto dvojverší jakoby ztělesňovalo předsudky vůči působení tohoto řádu u nás, formované Jiráskovým románem Temno a po čtyřicet let také komunistickou ideologií.

Jezuité jsou v obecném povědomí u nás dodnes spojeni s rekatolizací, poněmčováním a útlakem prostých lidí. „Jezuité podle regulí museli znát zemský jazyk nebo posléze oba zemské jazyky,“ odmítá historička Čornejová námitku, že působení jezuitů se neslo v duchu germanizace českého národa. „Museli k lidu mluvit jazykem srozumitelným, jinak by úspěch neměli.“ Čornejová se zastává jezuitů i co se týče utlačování prostých lidí s poukazem na fakt, že byli ke svým poddaným mírnější než jiné feudální vrchnosti. Jezuitský ekonom P. Kryštof Fišer prý navíc vytvořil příručku o tom, jak zlepšit podmínky poddaných a dokonce se jich zastal při povstání v roce 1680.

„Jezuité překračují české obzory, to je prostě řád celosvětový,“ odpovídá provinciál Hylmar na otázku, v čem spočívala jezuitská misie. Mezi místy, kde byli čeští misionáři, pak jmenuje Čínu, Vietnam, Mexiko a oblast amazonských pralesů. „Myslím, že vynechalo těch 160 misionářů z českých zemí, kteří odešli do zahraničí, pouze Afriku,“ usmívá se český provinciál jezuitů. U nás v 17. a 18. století podle Hylmara jezuité obcházeli vesnice a všude kázali a vyučovali.

Řeč se stočila také na dva neznámější české jezuity, nechvalně proslulého Antonína Koniáše a významného českého polyhistora Bohuslava Balbína, jehož kvality nemohl popřít ani komunistický režim. Postavu Koniáše ilustrují záběry z filmu Temno, které natočil v roce 1950 Karel Steklý a kde si tohoto jezuitského horlivce zahrál Martin Růžek. „Samozřejmě to je karikatura,“ reaguje spontánně na záběry historička Čornejová a Hylmar vysvětluje, že jezuité například Komenského knihy nepálili, ale dokonce sami je při svém vyučování používali. Oba hosté pak upozorňují na to, že Koniáš některé knihy jen cenzuroval, sám knihy psal a vydával. Zanechal po sobě navíc velmi přesný soupis českých knih, z kterého dosud historici čerpají. „Knihovníci Koniáše vlastně pokládají za zakladatele svého oboru a jeho Klíč za perfektní soupis starých českých tisků,“ dodává Čornejová.

Téma „Libri prohibiti“ nechybí ani v rozhovoru s Vlastimilem Ježkem, ředitelem Národní knihovny. Ta dnes sídlí v budově Klementina, vybudované v letech 1653-1726 právě jezuity. Ježek vidí Tovaryšstvo Ježíšovo především jako řád, který se „nesmírně věnoval vědě“. Zastává názor, že jezuité „nikdy nezničili knihu, o které si nebyli jisti, že jejich bratříček nebo sestřička leží tady ve fondech a také díky jezuitům leží ve fondech Národní knihovny dodnes,“ uvádí Ježek.

Celý záznam pořadu lze najít na oficiálních internetových stránkách České televize.